Milý deníčku...s touhle minirecenzí trošku bojuji. Na jednu stranu na Café Louvre nedám dopustit, je to stále má nejoblíbenější pražská kavárna, na druhou stranu se tady začíná tvořit něco, kvůli čemu jsem přestala chodit do Slavie. A to se mi fakt nelíbí. To něco je naprosto otřesná obsluha. A nejhorší je, pokud jste usazeni v nekuřácké části. Nevím opravdu čím to je, ale v této části se mi poslední dobou obsluha zdá, i když se tváříc profesionálně - otrávenější, naštvanější a jednoduše drzá. Že by jim chyběl denní příděl nikotinových výparů? Pevně doufám, že to je jen přechodná záležitost, že to není (jak trefně podotkl kolega) pozůstatek stylu RaJ (který se v Čechách stále ještě drží, avšak Louvre ho fyzicky ani nezažilo) a že Café Louvre zůstane nadále tím příjemným místem, kam si domlouvám všechny možné schůzky, setkání s kamarády etc. Kavárna funguje již od roku 1902, její sláva byla přerušena pouze komunistickou érou a zažila návštěvy Karla Čapka, Franze Kafky (to se v Praze musí uvádět) či Alberta Einsteina. Kromě snídaně tu jsou minimálně tři vynikající věci, proč tam zajít: horká čokoláda, dorty (sachr, velký čokoládový a Louvre) a poctivá svíčková. Ale fajn je i tematická sezónní nabídka (ve vánoční čas např. skvělá rybí polévka). Pokud vyrazíte na snídani o víkendu, je tu jedna drobná nepříjemnost - rezervace se na víkend nedělají, což mi, minimálně na časy snídaně a obědů, přijde škoda. Snídaňové menu tvoří jak různé sestavené snídaně, od kontinentální po severskou se sektem, bliny a uzeným lososem (obávám se, že zde by byl víc na místě název ruská než severská). Ovšem můžete si dát i jednotlivá jídla, což mi přijde fajn, když Vás jde víc a jídla si můžete šérovat. Pokud si dáte plněný croissant s uzeným lososem, nebude to sice nic světoborného, croissanty si zde nepečou, místo másla by mu více slušel smetanový sýr, ale neurazí.
neděle 30. března 2014
Když na snídani...tak do Louvre?
Milý deníčku...s touhle minirecenzí trošku bojuji. Na jednu stranu na Café Louvre nedám dopustit, je to stále má nejoblíbenější pražská kavárna, na druhou stranu se tady začíná tvořit něco, kvůli čemu jsem přestala chodit do Slavie. A to se mi fakt nelíbí. To něco je naprosto otřesná obsluha. A nejhorší je, pokud jste usazeni v nekuřácké části. Nevím opravdu čím to je, ale v této části se mi poslední dobou obsluha zdá, i když se tváříc profesionálně - otrávenější, naštvanější a jednoduše drzá. Že by jim chyběl denní příděl nikotinových výparů? Pevně doufám, že to je jen přechodná záležitost, že to není (jak trefně podotkl kolega) pozůstatek stylu RaJ (který se v Čechách stále ještě drží, avšak Louvre ho fyzicky ani nezažilo) a že Café Louvre zůstane nadále tím příjemným místem, kam si domlouvám všechny možné schůzky, setkání s kamarády etc. Kavárna funguje již od roku 1902, její sláva byla přerušena pouze komunistickou érou a zažila návštěvy Karla Čapka, Franze Kafky (to se v Praze musí uvádět) či Alberta Einsteina. Kromě snídaně tu jsou minimálně tři vynikající věci, proč tam zajít: horká čokoláda, dorty (sachr, velký čokoládový a Louvre) a poctivá svíčková. Ale fajn je i tematická sezónní nabídka (ve vánoční čas např. skvělá rybí polévka). Pokud vyrazíte na snídani o víkendu, je tu jedna drobná nepříjemnost - rezervace se na víkend nedělají, což mi, minimálně na časy snídaně a obědů, přijde škoda. Snídaňové menu tvoří jak různé sestavené snídaně, od kontinentální po severskou se sektem, bliny a uzeným lososem (obávám se, že zde by byl víc na místě název ruská než severská). Ovšem můžete si dát i jednotlivá jídla, což mi přijde fajn, když Vás jde víc a jídla si můžete šérovat. Pokud si dáte plněný croissant s uzeným lososem, nebude to sice nic světoborného, croissanty si zde nepečou, místo másla by mu více slušel smetanový sýr, ale neurazí.
sobota 29. března 2014
Bramborový chléb
Milý deníčku...bramborový chléb - burgonyás kenyér - je jednou z jistot, na které se můžete spolehnout, když chcete připravit víkendové pečivo. Je rychlý a neskutečně snadný. Maminka mého tchána tenhle chleba vždy pekla v pátek večer z několika násobné dávky. V sobotu z něj zůstala už jen patka...Je skvělý horký, vynikající příloha k salátům, polévkám nebo ke guláši. Pletu z něj cop, jen proto že mi to přijde hezčí a sypu nějakým dobře pikantním sýrem, opět jen můj rozmar. Jó étvágyat!
středa 26. března 2014
Španělský ptáček
Milý deníčku...proč se říká „ španělský ptáček“ (pl. španělské ptáčky - jestli někdo tenhle gramatický patvar dokáže vysvětlit, budu vděčná), jsem nikdy nebyla schopná vysvětlit. Klasik (Google) praví, že tento termín pochází z 16. století od manželky císaře Rudolfa II. jisté španělské šlechtičny, která si s sebou do manželství, tedy i do Prahy, vzala španělské kuchaře. Ti jí připravovali zabalený telecí plátek se sardelkami a cibulí, el nino envuelto, neboli zabalené dítě, což je tedy jeden z nejděsivějších názvů jídla, co jsem kdy slyšela. Pramáti české kuchyně, Magdalena Dobromila, tento název zase používá pro klasický plněný zelný list mletým masem. Ač tedy tyhle hovězí závitky nemají s ptactvem (krom vajec) a Španělskem nic společné, přesto po prvním soustu nic víc ke štěstí nepotřebujete. Variant je neskutečné množství, od hnědé omáčky, přes omáčku smetanovou, coby příloha rýže či domácí knedlík, fantazii se meze nekladou. V čem však doporučuji býti klasikem je náplň - tedy vařené vejce, párek, špek a okurek. Moji ptáčci jsou poněkud rustikálnějšího rázu, ale na skvělé chuti to nic nemění.
neděle 23. března 2014
Crème brûlée nebo Crema catalana?
sobota 22. března 2014
Le Grand Colbert a nejlepší kuře
čtvrtek 20. března 2014
Uzený haddock se žampióny
Milý deníčku...na jednu stranu si říkám, že publikovat recept, na který seženete ingredience jen ve velkých městech, když by člověk měl spíš vlastně podporovat lokální prodejce je fakt hloupost, na druhou jsem byla z téhle kombinace, která vlastně jednou vznikla nedostatkem invence a vlastně i ingrediencí, vážně nadšená. Základní surovinou je haddock. O tom, co je haddock jsem se rozepsala již v prvním edinburském okénku. No a pokud takovou tresku, či tedy haddocka vyudíte (tedy spíš si už uzeného koupíte, buďme realisté), nečekejte nic podobného makrele či uzenému pstruhu, tohle maso je prakticky syrové a musíte ho nějak tepelně zpracovat. Skotové uzeného haddocka často vaří v mléce, já moc fanda této varianty nejsem a proto dávám přednost klasické úpravě na másle. Pokud tedy budete mít na haddocka štěstí, rozhodně se ho nebojte, maso je skvělé, pevné a je to příjemná obměna rybího jídelníčku.
úterý 18. března 2014
Fazolky na smetaně a pošírované vejce
neděle 16. března 2014
Domácí pizza
Milý deníčku...patřím ještě ke generaci, pro kterou byla pizza obrovským zážitkem, když jej coby malé dítě dostalo do rukou při první zahraniční dovolené v italském Bibione či Lido di Jesolo. A dodnes si pamatuji, jak jsem byla uchvácena, znajíc pouze pizzu podobnou koláči s vejci a zeleninou. Tenké křupavé těsto, obloha prakticky stejně odfláknutá jako v dnešních stáncích rychlého občerstvení, ale ten pocit, že jíte PIZZU a jste přitom v ITÁLII. Ty vzpomínky jsou nenahraditelné a je mi jasné, že až to budu jednou vyprávět svým dětem, budou na mne koukat jako na exota. Nemám ráda pizzy přeplácané, nesnáším velké množství ingrediencí, už vůbec nemusím jakékoli oblohy typu vejce, špenát či hawai (auu). Takže pokud někde objevím dobrou pizzu, zůstanu u ní a nemusím zkoušet nic jiného. Proto jsem se pustila do vlastního výtvoru, tak aby mi chutnala, tedy tenké křupavé těsto bez otravných chutí, s křehkou jarní zeleninou. Ano, chuť rozpálené pizzy z peci to nenahradí, ale budete hodně příjemně překvapeni.
sobota 15. března 2014
Jarní sekaná s medvědím česnekem
Milý deníčku...medvědí česnek je skvělá jarní bylinka, kterou můžete použít nejen na jarní polévku, ale i k ochucení masa. Detoxikuje, obsahuje plno vitamínů a železa. A proč ho nevyužít třeba do klasické sekané. Aby ten detox nebyl zase tak moc radikální :-) Nechte si namlít nějaké dobré maso, nejlépe půl napůl hovězí a vepřové, přidejte cibuli, vejce a bylinky a je to. S bramborovou kaší je to skvělé, po jaru volající jídlo. Navíc, příprava sekané je vskutku uklidňují záležitost. A aby Vám sekaná nepraskla, je dobré párkrát uhodit s hotovými vytvarovanými šiškami o stěny mísy (což uklidňuje:-).
středa 12. března 2014
Trubičky nebo Kremrole?
Milý deníčku...příjemná inspirace na víkend, proč si neupéct domácí trubičky? A když už se do toho pustíte, nekupujte listové těsto, ale zkuste své domácí, octové. Musím se přiznat, mým favoritem trubičky zrovna nebudou, je s nimi přeci jen trochu práce (nic jiného než pot a slzy nečekejte :-), ale ten pocit, když člověk vidí tu nadýchanou nádheru, to je prostě skvělé zadostiučinění. Kam se hrabou makronky či cake pops...Upečte trubičky, nebudete sice tak cool a stylish (omg!), ale tohle je ta vrcholná meta. Jsou tak příjemné, domácké a přesto dokonalé. Recept je tradičně od babičky, pamatuji si, jak trubičky pekla, když jsem byla malá a já si říkala, tohle fakt nikdy v životě nedokážu (no, né že bych tehdy po tom toužila:-) Hm, člověk stárne a najednou dokáže vše :-) A proč trubičky a ne kremrole? Protože su z Moravy :-)
pondělí 10. března 2014
Krystal Mozaika Bistro
sobota 8. března 2014
Řeřichová polévka
Milý deníčku...ačkoli člověk letos prožil zimu nezimu, už je nejvyšší čas nějak oslavit nastupující jaro. Ať už tím, že koupíte své ženě tulipány (a to nejen k dnešnímu Dni žen), vyrazíte na výlet do probouzející se přírody a nebo si naordinujete maximální vitamínovou vzpruhu. A třeba touto nádherně zelenou, svěží řeřichou polévkou. Jak známo, řeřicha posiluje imunitu a obsahuje velké množství vitamínu C, napomáhá trávení a také správné funkci jater a ledvin. No a je to taky skvělý jarní detox. A taky je nádherné sledovat její růst, od naklíčení na mokré vatě, přes první pukání semínek, až po zelený bohatý les. Ale pokud jste netrpěliví stejně jako já, kupte si, než Vám řeřicha naklíčí, již vypěstovanou. Ale čerstvá je opravdu lepší, jen je jí třeba celkem dost.
čtvrtek 6. března 2014
Boeuf Bourguignon neboli Hovězí po burgundsku
Milý deníčku...nedávno mi kamarádka Jana řekla, že jsem pro ni něco jako česká Julie Child. Když jsem se rozesmála, podotkla, že je to je proto, že sama Julie se naučila vařit, až když byla vdaná. V čemž měla pravdu. Dlouho jsem neuměla vařit a moje první jídlo byla naprostá tragédie. Ale nevzdala jsem to. A nestala se ze mne domácí puťka. Takže to jde. A proto, na počest samotné Julie a všech žen, které k vaření přivedla láska, bych Vám chtěla představit tento zcela jednoduchý recept na hovězí po Burgundsku, neboli Boeuf Bourguignon. Nejvíce profláklé jídlo poslední doby a přesto jídlo úžasné, které se Vám nikdy neomrzí. Pravda, Julie se bude v hrobě obracet, ale nemám čas držet se časově náročného originálního postupu a proto jsem jej zjednodušila, jak jen to šlo. Bon appétit!
úterý 4. března 2014
Brambory Hasselback
Milý deníčku...brambory jsou coby příloha u nás asi nejrozšířenější. A pokud máte již dost vařených, hranolků etc, zkuste tradiční švédskou úpravu. Jako víceméně všechna švédská jídla, i tohle je útok na štíhlou linii. Kdepak, všechny ty řeči o zdravě žijících seveřanech jsou mýty (tahle země dala světu Daim!), nejoblíbenější jídlo většiny švédských občanů v Česku je smažený sýr :-) V originále Hasselback potatis, pojmenované podle restaurace Hasselback ve Stockholmu, kde byly poprvé vytvořeny, jsou oblíbená švédská příloha ke všem možným masům s omáčkou, nejlépe smetanovou... Ale vážně, jsou vynikající, křupavé a zlatavé. Zkuste si je udělat třeba k rybě, nebo jen tak.
neděle 2. března 2014
Máslový croissant a Pain au chocolat
sobota 1. března 2014
Hvězdná Lastage v Amsterdamu
Milý deníčku...V Amsterdamu se gastronomii velice daří. Už jen proto, že Holandsko má vlastního průvodce Michelin a Amsterdam sám se chlubí 12 jedno-či více hvězdnými restauracemi (těch s označením BIB Gourmand je ještě více). Amsterdam je však dle mého nejlepší v zimě. Ulicemi moc nebloumají turisté, grachty zamrznou a když máte štěstí, zažijete nádhernou sněhovou vánici, kdy sníh dodá amsterodamské čtvrti červených luceren zvláštní dekadentní až ironický nádech. A právě na začátku red light districtu, kousek od nádraží Amsterdam Centraal, v nenápadné ulici a ještě nenápadnějším řadovém domě s jedním oknem (víc by se do tohoto úzkého domku ani nevešlo), najdete naprosto úžasnou restauraci. I pro letošní rok obhájila jednu hvězdu a na rozdíl od mnoha jiných amsterodamských restaurací zde zažijete skutečný, až přímo divadelní (rozuměj gastronomický) zážitek a přesto neodejdete s vybrakovaným účtem. Restaurace Lastage má jen pár míst, když vejdete dovnitř, máte pocit, že jste se ocitli v pitoreskním domečku pro panenky. Panuje zde však neskutečně vřelá a neokázalá atmosféra. Čilý ruch, šum a hlahol, žádná neosobnost a odtažitost. Ale pokud chcete být více sami, stačí zvolit jeden ze stolečků na vyvýšeném pódiu a rázem jste sami, na intimní romantické večeři pro dva. Obsluha dokáže vycítit jak k danému hostu přistupovat, jsou neformální a přesto profesionální. Šéfkuchař Rogier van Dam svoji kuchyni popisuje jako tradiční, avšak ve více moderním pojetí. A mám pocit, že se mu to daří. Kuchyně staví na tradičních nizozemských jídlech, sezónních a lokálních surovinách, se základy francouzské kuchyně. Pokud se sem vydáte na večeři, nečekejte rychlé nasycení, či třeba příjemně strávené dvě hodinky. Omyl. Na svých webových stránkách má Lastage upozornění, že večeře Vám zabere celý večer. Ano, není to klišé, opravdu zabere tak 4 hodiny, při kterých ale nemáte pocit ,že byste se nudili. Vaše pozornost je udržována novými víny (doporučuji jejich vlastní víno, asi snad jediné holandské víno, které jsem kdy pila), ochutnávkou olivových olejů, skvělým pečivem a několika amuse buches.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
©2013-2019 Všechna práva vyhrazena