neděle 30. března 2014

Když na snídani...tak do Louvre?


Milý deníčku...s touhle minirecenzí trošku bojuji. Na jednu stranu na Café Louvre nedám dopustit, je to stále má nejoblíbenější pražská kavárna, na druhou stranu se tady začíná tvořit něco, kvůli čemu jsem přestala chodit do Slavie. A to se mi fakt nelíbí. To něco je naprosto otřesná obsluha. A nejhorší je, pokud jste usazeni v nekuřácké části. Nevím opravdu čím to je, ale v této části se mi poslední dobou obsluha zdá, i když se tváříc profesionálně - otrávenější, naštvanější a jednoduše drzá. Že by jim chyběl denní příděl nikotinových výparů? Pevně doufám, že to je jen přechodná záležitost, že to není (jak trefně podotkl kolega) pozůstatek stylu RaJ (který se v Čechách stále ještě drží, avšak Louvre ho fyzicky ani nezažilo) a že Café Louvre zůstane nadále tím příjemným místem, kam si domlouvám všechny možné schůzky, setkání s kamarády etc. Kavárna funguje již od roku 1902, její sláva byla přerušena pouze komunistickou érou a zažila návštěvy Karla Čapka, Franze Kafky (to se v Praze musí uvádět) či Alberta Einsteina. Kromě snídaně tu jsou minimálně tři vynikající věci, proč tam zajít: horká čokoláda, dorty (sachr, velký čokoládový a Louvre) a poctivá svíčková. Ale fajn je i tematická sezónní nabídka (ve vánoční čas např. skvělá rybí polévka). Pokud vyrazíte na snídani o víkendu, je tu jedna drobná nepříjemnost - rezervace se na víkend nedělají, což mi, minimálně na časy snídaně a obědů, přijde škoda. Snídaňové menu tvoří jak různé sestavené snídaně, od kontinentální po severskou se sektem, bliny a uzeným lososem (obávám se, že zde by byl víc na místě název ruská než severská). Ovšem můžete si dát i jednotlivá jídla, což mi přijde fajn, když Vás jde víc a jídla si můžete šérovat. Pokud si dáte plněný croissant s uzeným lososem, nebude to sice nic světoborného, croissanty si zde nepečou, místo másla by mu více slušel smetanový sýr, ale neurazí.

 

sobota 29. března 2014

Bramborový chléb

 
Milý deníčku...bramborový chléb - burgonyás kenyér - je jednou z jistot, na které se můžete spolehnout, když chcete připravit víkendové pečivo. Je rychlý a neskutečně snadný. Maminka mého tchána tenhle chleba vždy pekla v pátek večer z několika násobné dávky. V sobotu z něj zůstala už jen patka...Je skvělý horký, vynikající příloha k salátům, polévkám nebo ke guláši. Pletu z něj cop, jen proto že mi to přijde hezčí a sypu nějakým dobře pikantním sýrem, opět jen můj rozmar. Jó étvágyat! 


středa 26. března 2014

Španělský ptáček



Milý deníčku...proč se říká „ španělský ptáček“ (pl. španělské ptáčky - jestli někdo tenhle gramatický patvar dokáže vysvětlit, budu vděčná), jsem nikdy nebyla schopná vysvětlit. Klasik (Google) praví, že tento termín pochází z 16. století od manželky císaře Rudolfa II. jisté španělské šlechtičny, která si s sebou do manželství, tedy i do Prahy, vzala španělské kuchaře. Ti jí připravovali zabalený telecí plátek se sardelkami a cibulí, el nino envuelto, neboli zabalené dítě, což je tedy jeden z nejděsivějších názvů jídla, co jsem kdy slyšela. Pramáti české kuchyně, Magdalena Dobromila, tento název zase používá pro klasický plněný zelný list mletým masem. Ač tedy tyhle hovězí závitky nemají s ptactvem (krom vajec) a Španělskem nic společné, přesto po prvním soustu nic víc ke štěstí nepotřebujete. Variant je neskutečné množství, od hnědé omáčky, přes omáčku smetanovou, coby příloha rýže či domácí knedlík, fantazii se meze nekladou. V čem však doporučuji býti klasikem je náplň - tedy vařené vejce, párek, špek a okurek. Moji ptáčci jsou poněkud rustikálnějšího rázu, ale na skvělé chuti to nic nemění.

neděle 23. března 2014

Crème brûlée nebo Crema catalana?

 
Milý deníčku...crème brûlée je naprostá oldschool klasika, kterou dnes již dostanete všude, ale opravdu se Vám vyplatí investovat do profi flambovací pistole a připravit si dezert doma. Na vyšší level, tedy pravé français opalovací železo à la snobští foodies jsem se ještě nedostala a obávám se, že nikdy nedostanu, to mi přijde už dost přitažené za vlasy. Ale proti gustu...No ale zpět ke crème brûlée. Dezert byl vytvořen již na sklonku 17. století a v mnoha obměnách a s filmovou slávou (Amélie Poulain a lžička) přežívá dodnes. Ve Španělsku existuje velmi podobná varianta, crema catalana, víceméně identický postup, avšak místo vanilky přidáte kůru z pomeranče a skořici. Nu, a jelikož se catalana podává na svátek sv. Josefa, který byl nedávno, budete ještě navíc styloví!



sobota 22. března 2014

Le Grand Colbert a nejlepší kuře

 
Milý deníčku...co může být romantičtějšího než Paříž na jaře? Paříž kdykoli:-) Přiznám se, že k návštěvě brasserie Le Grand Colbert se 114 - letou tradicí jsem měla jediný důvod. Sice je naprosto hloupý a iracionální, ale z něčeho špatného může vzejít i dobré:-) A to důvod který používají všichni (nejen) američtí turisté, když si rezervují stůl v Le Grand Colbert. Já prostě zbožňuju film Lepší pozdě nežli později. A Le Grand Colbert tvoří hlavní spojnici, kdy Diane Keaton říká již zde lehce olysalému playboyovi Jacku Nicholsonovi: „A kdy máš narozeniny? V únoru? Já taky v únoru! Tak když se budeme ještě znát, oslavíme je v Paříži! Vždy slavím narozeniny v Paříži, znám tam jedno výborné bistro, Le Grand Colbert, mají tam to nejlepší kuře!“ Pravda sejdou se tam, Diane sice již v doprovodu zajíčka Keanu Reevese, ale to je již vedlejší :-) Přiznám se bez mučení, vynikajících brasserií je v Paříži mraky, ale tohle byla prostě nutnost. A v Le Grand Colbert dobře vědí, že je jejich popularita způsobena hollywodským trhákem, avšak musím se přiznat, nebyla jsem nijak zklamaná. Suma sumárum, ceny jsou sice vyšší, chybí jim jakékoli (krom poledního) cenověji výhodné menu, ale suroviny jsou poctivé, čerstvé a je to nádherná ukázka klasické francouzské kuchyně. A prostředí je opravdu nádherné a příjemné, nesešněrované a na francouzské poměry opravdu vynikající obsluha. À propos ta rezervace. Žádná rezervace po emailu není možná a píšou to i na svých webových stránkách. Takže zážitek číslo jedna: jelikož právě malheureusement u telefonu není nikdo, kdo umí anglicky, musíme to zkusit en français. Procvičíte si aspoň základní číslovky, data a abecedu, vřele doporučuji :-) Ale již jsme usazeni a objednáváme si předkrm a co si můžete v tomhle bistru dát francouzštějšího než jsou l'escargot de Bourgogne, tedy burgundští šneci, podávání v bylinkovém másle? Jakže to dělala ta Julia Roberts? Chytnout do kleští a...ono se to protáčí, svině klouzavý! Chce to pevně držet a šneka z jeho ulity pomalu vytáhnout. Ale byli fakt lahodní!


čtvrtek 20. března 2014

Uzený haddock se žampióny


Milý deníčku...na jednu stranu si říkám, že publikovat recept, na který seženete ingredience jen ve velkých městech, když by člověk měl spíš vlastně podporovat lokální prodejce je fakt hloupost, na druhou jsem byla z téhle kombinace, která vlastně jednou vznikla nedostatkem invence a vlastně i ingrediencí, vážně nadšená. Základní surovinou je haddock. O tom, co je haddock jsem se rozepsala již v prvním edinburském okénku. No a pokud takovou tresku, či tedy haddocka vyudíte (tedy spíš si už uzeného koupíte, buďme realisté), nečekejte nic podobného makrele či uzenému pstruhu, tohle maso je prakticky syrové a musíte ho nějak tepelně zpracovat. Skotové uzeného haddocka často vaří v mléce, já moc fanda této varianty nejsem a proto dávám přednost klasické úpravě na másle. Pokud tedy budete mít na haddocka štěstí, rozhodně se ho nebojte, maso je skvělé, pevné a je to příjemná obměna rybího jídelníčku.


úterý 18. března 2014

Fazolky na smetaně a pošírované vejce

 
Milý deníčku...jaro zdárně pokračuje a proto doporučuji využít co nejvíc svěží čerstvé zeleniny. No, sice si na zelené fazolky budeme muset v českých zahradách pár měsíců počkat, ale přesto jsem měla na tuto křupavou dobrotu velkou chuť. A navíc ta barva! Je to jednoduchý a snadný recept, který zná snad z domova asi každý. Nu a když jej doplníte čerstvým pošírovaným (ztraceným) vajíčkem a žloutek se Vám rozteče na zelené fazolky, dostanete taky tu pravou jarní náladu, to mi věřte.


neděle 16. března 2014

Domácí pizza


Milý deníčku...patřím ještě ke generaci, pro kterou byla pizza obrovským zážitkem, když jej coby malé dítě dostalo do rukou při první zahraniční dovolené v italském Bibione či Lido di Jesolo. A dodnes si pamatuji, jak jsem byla uchvácena, znajíc pouze pizzu podobnou koláči s vejci a zeleninou. Tenké křupavé těsto, obloha prakticky stejně odfláknutá jako v dnešních stáncích rychlého občerstvení, ale ten pocit, že jíte PIZZU a jste přitom v ITÁLII. Ty vzpomínky jsou nenahraditelné a je mi jasné, že až to budu jednou vyprávět svým dětem, budou na mne koukat jako na exota. Nemám ráda pizzy přeplácané, nesnáším velké množství ingrediencí, už vůbec nemusím jakékoli oblohy typu vejce, špenát či hawai (auu). Takže pokud někde objevím dobrou pizzu, zůstanu u ní a nemusím zkoušet nic jiného. Proto jsem se pustila do vlastního výtvoru, tak aby mi chutnala, tedy tenké křupavé těsto bez otravných chutí, s křehkou jarní zeleninou. Ano, chuť rozpálené pizzy z peci to nenahradí, ale budete hodně příjemně překvapeni.

sobota 15. března 2014

Jarní sekaná s medvědím česnekem


Milý deníčku...medvědí česnek je skvělá jarní bylinka, kterou můžete použít nejen na jarní polévku, ale i k ochucení masa. Detoxikuje, obsahuje plno vitamínů a železa. A proč ho nevyužít třeba do klasické sekané. Aby ten detox nebyl zase tak moc radikální :-) Nechte si namlít nějaké dobré maso, nejlépe půl napůl hovězí a vepřové, přidejte cibuli, vejce a bylinky a je to. S bramborovou kaší je to skvělé, po jaru volající jídlo. Navíc, příprava sekané je vskutku uklidňují záležitost. A aby Vám sekaná nepraskla, je dobré párkrát uhodit s hotovými vytvarovanými šiškami o stěny mísy (což uklidňuje:-).


 

středa 12. března 2014

Trubičky nebo Kremrole?


Milý deníčku...příjemná inspirace na víkend, proč si neupéct domácí trubičky? A když už se do toho pustíte, nekupujte listové těsto, ale zkuste své domácí, octové. Musím se přiznat, mým favoritem trubičky zrovna nebudou, je s nimi přeci jen trochu práce (nic jiného než pot a slzy nečekejte :-), ale ten pocit, když člověk vidí tu nadýchanou nádheru, to je prostě skvělé zadostiučinění. Kam se hrabou makronky či cake pops...Upečte trubičky, nebudete sice tak cool a stylish (omg!), ale tohle je ta vrcholná meta. Jsou tak příjemné, domácké a přesto dokonalé. Recept je tradičně od babičky, pamatuji si, jak trubičky pekla, když jsem byla malá a já si říkala, tohle fakt nikdy v životě nedokážu (no, né že bych tehdy po tom toužila:-) Hm, člověk stárne a najednou dokáže vše :-) A proč trubičky a ne kremrole? Protože su z Moravy :-)


pondělí 10. března 2014

Krystal Mozaika Bistro


Milý deníčku...Krystal Mozaika Bistro zaujímá v mém soukromém hodnocení velice vysoké místo. Vlastně, poměrem cena/výkon mi na Prahu přijde jako jedna z nejlepších možností dobře se najíst. Tenhle nenápadný podnik vyrostl po úspěchu své starší sestry, restaurace Mozaika u Náměstí Jiřího z Poděbrad, v Karlíně. Karlín se po povodních v roce 2002 stal velice žádanou čtvrtí a především to tu opravdu žije. Nejen proto sem krystal Mozaika Bistro dobře zapadlo. Koncept neo-bistro stylu restauraci hodně sluší a užijete si tu jak romantickou večeři ve dvou tak se skvěle pobavíte s přáteli. V zadní části restaurace navíc můžete sledovat kuchaře při práci či si zde nechat hrát v miniaturní kuchyňce své ratolesti. Chodím sem opravdu dost často, takže mohu konstatovat, že jsem za poslední tři roky nebyla zklamaná. Nikdy. A to ani obsluhou, která se sice mění, od hodně žoviální po málomluvnou. Budu možná nekritická, ale jsem tu hodně spokojená. Vlastně, je to mé nejoblíbenější místo v Praze. Nečekejte žádnou škrobenost, tohle je prostě normální příjemná restaurace, kde Vám bude dobře. A navíc, chodím sem ráda na ryby, umí je tu připravit opravdu skvěle. A taky na burgry. Ať už na klasickou stálici jídelního lístku hamburger Krystal s karamelizovanou cibulí, nebo na různé druhy sezónních. Za jeden z nejzdařilejších považuji loňský jarní jehněčí burger s medvědím česnekem. Jedním z nejlepších způsobů jak začít dobrou večeři je dát si tzv. karlínské mezze, předkrmy, které Vám zabalí v půvabných skleničkách i s sebou. Moje doporučení? Jako nejzdařilejší kombinace se mi jeví následují: jemná drůbeží paštika se smrži, jejíž jemnost skvěle vyvažují pikantní brusinky a škvarková pomazánka z přeštíků, tedy ze spokojených přeštických prasátek. Když si tenhle škvarkový skvost namažete na domácí chleba a posolíte, máte pocit, že jste v nebi. Skvělá je jak obyčejná s cibulí, tak i se sušenými rajčaty. Ale mají tu i výborný hummus, quiche či tatarák.


sobota 8. března 2014

Řeřichová polévka


Milý deníčku...ačkoli člověk letos prožil zimu nezimu, už je nejvyšší čas nějak oslavit nastupující jaro. Ať už tím, že koupíte své ženě tulipány (a to nejen k dnešnímu Dni žen), vyrazíte na výlet do probouzející se přírody a nebo si naordinujete maximální vitamínovou vzpruhu. A třeba touto nádherně zelenou, svěží řeřichou polévkou. Jak známo, řeřicha posiluje imunitu a obsahuje velké množství vitamínu C, napomáhá trávení a také správné funkci jater a ledvin. No a je to taky skvělý jarní detox. A taky je nádherné sledovat její růst, od naklíčení na mokré vatě, přes první pukání semínek, až po zelený bohatý les. Ale pokud jste netrpěliví stejně jako já, kupte si, než Vám řeřicha naklíčí, již vypěstovanou. Ale čerstvá je opravdu lepší, jen je jí třeba celkem dost.


čtvrtek 6. března 2014

Boeuf Bourguignon neboli Hovězí po burgundsku


Milý deníčku...nedávno mi kamarádka Jana řekla, že jsem pro ni něco jako česká Julie Child. Když jsem se rozesmála, podotkla, že je to je proto, že sama Julie se naučila vařit, až když byla vdaná. V čemž měla pravdu. Dlouho jsem neuměla vařit a moje první jídlo byla naprostá tragédie. Ale nevzdala jsem to. A nestala se ze mne domácí puťka. Takže to jde. A proto, na počest samotné Julie a všech žen, které k vaření přivedla láska, bych Vám chtěla představit tento zcela jednoduchý recept na hovězí po Burgundsku, neboli Boeuf Bourguignon. Nejvíce profláklé jídlo poslední doby a přesto jídlo úžasné, které se Vám nikdy neomrzí. Pravda, Julie se bude v hrobě obracet, ale nemám čas držet se časově náročného originálního postupu a proto jsem jej zjednodušila, jak jen to šlo. Bon appétit!



úterý 4. března 2014

Brambory Hasselback


Milý deníčku...brambory jsou coby příloha u nás asi nejrozšířenější. A pokud máte již dost vařených, hranolků etc, zkuste tradiční švédskou úpravu. Jako víceméně všechna švédská jídla, i tohle je útok na štíhlou linii. Kdepak, všechny ty řeči o zdravě žijících seveřanech jsou mýty (tahle země dala světu Daim!), nejoblíbenější jídlo většiny švédských občanů v Česku je smažený sýr :-) V originále Hasselback potatis, pojmenované podle restaurace Hasselback ve Stockholmu, kde byly poprvé vytvořeny, jsou oblíbená švédská příloha ke všem možným masům s omáčkou, nejlépe smetanovou... Ale vážně, jsou vynikající, křupavé a zlatavé. Zkuste si je udělat třeba k rybě, nebo jen tak.


neděle 2. března 2014

Máslový croissant a Pain au chocolat

 
Milý deníčku...pokud chcete vážně, ale vážně oslnit, upečte na nedělní ráno čerstvé croissanty a čokoládové rolky. Bohužel je můžete upéci jen na nedělní ráno, protože Vám příprava těsta, především z časových důvodů zabere plus mínus celou sobotu (a páteční večer). Ale. Chuti se opravdu nic nevyrovná a můžete je jednoduše zamrazit na příště. I když těsto zabere více času, je opravdu jednoduché a snadné (tzn. zvládnete to i po sobotní prohýřené noci). Nádherně voní máslem a skvěle Vám zvedne náladu.  Jako skoro všechno dobré pečivo pochází z Rakouska, i když zdomácnělo ve Francii. Croissanty jsou nejlepší jen tak, bez ničeho, s miskou horké čokolády, či v mém případě s čerstvým sýrem nebo soleným máslem. Ale na to pozor, protože másla je v croissantovém těstě již samo o sobě dost :-) Pain au chocolat je naopak příjemná, sladká variace croissantového těsta, doporučuji použít na náplň kvalitní hořkou čokoládu, ale ne s nejvyšším obsahem kakaa.

 
 
 

sobota 1. března 2014

Hvězdná Lastage v Amsterdamu


Milý deníčku...V Amsterdamu se gastronomii velice daří. Už jen proto, že Holandsko má vlastního průvodce Michelin a Amsterdam sám se chlubí 12 jedno-či více hvězdnými restauracemi (těch s označením BIB Gourmand je ještě více). Amsterdam je však dle mého nejlepší v zimě. Ulicemi moc nebloumají turisté, grachty zamrznou a když máte štěstí, zažijete nádhernou sněhovou vánici, kdy sníh dodá amsterodamské čtvrti červených luceren zvláštní dekadentní až ironický nádech.  A právě na začátku red light districtu, kousek od nádraží Amsterdam Centraal, v nenápadné ulici a ještě nenápadnějším řadovém domě s jedním oknem (víc by se do tohoto úzkého domku ani nevešlo), najdete naprosto úžasnou restauraci. I pro letošní rok obhájila jednu hvězdu a na rozdíl od mnoha jiných amsterodamských restaurací zde zažijete skutečný, až přímo divadelní (rozuměj gastronomický) zážitek a přesto neodejdete s vybrakovaným účtem. Restaurace Lastage má jen pár míst, když vejdete dovnitř, máte pocit, že jste se ocitli v pitoreskním domečku pro panenky. Panuje zde však neskutečně vřelá a neokázalá atmosféra. Čilý ruch, šum a hlahol, žádná neosobnost a odtažitost. Ale pokud chcete být více sami, stačí zvolit jeden ze stolečků na vyvýšeném pódiu a rázem jste sami, na intimní romantické večeři pro dva. Obsluha dokáže vycítit jak k danému hostu přistupovat, jsou neformální a přesto profesionální. Šéfkuchař Rogier van Dam svoji kuchyni popisuje jako tradiční, avšak ve více moderním pojetí. A mám pocit, že se mu to daří. Kuchyně staví na tradičních nizozemských jídlech, sezónních a lokálních surovinách, se základy francouzské kuchyně. Pokud se sem vydáte na večeři, nečekejte rychlé nasycení, či třeba příjemně strávené dvě hodinky. Omyl. Na svých webových stránkách má Lastage upozornění, že večeře Vám zabere celý večer. Ano, není to klišé, opravdu zabere tak 4 hodiny, při kterých ale nemáte pocit ,že byste se nudili. Vaše pozornost je udržována novými víny (doporučuji jejich vlastní víno, asi snad jediné holandské víno, které jsem kdy pila), ochutnávkou olivových olejů, skvělým pečivem a několika amuse buches.

Zpět na úvod

©2013-2014 Všechna práva vyhrazena