pondělí 22. května 2017

Kuře Teriyaki


Milý deníčku..kuře Teriyaki je snad nejednodušším z klasických japonských jídel.Šťavnaté kuřecí kousky, glazované a plné chuti mi vždy zvednou náladu. Teriyaki je označením techniky, kdy kuřecí či rybí maso marinujete a poté grilujete nebo opékáte. Teri znamená zářící, díky obalení masa v cukru a yaki je vlastní metoda vaření, tedy grilování či opékání. A rozhodně Vám radím, nekupujte si již připravenou omáčku Teriyaki, nikdy nevíte co jíte a přitom je tahle echt japonská marináda na kuře neskutečně primitivní. A pak už jen osmahněte, přidejte rýži, jarní cibulku, nebo nakládanou zeleninu a máte skvělou večeři!




A jak na to...

Marináda:
4 lžíce sójové omáčky
4 lžíce vody
lžíce saké 
2 lžíce mirinu (rýžového vína na vaření)
2 lžíce cukru
čtvrt cibule
asi 3 cm zázvoru

Zázvor si oloupu a nastrouhám do mísy, včetně šťávy. To samé provedu s cibulí. A přidám vše ostatní a promíchám. Do marinády přidám

500 g stehenního kuřecího masa, nakrájeného na kousky asi 3 cm

a nechám zakryté tak 3 hodiny v lednici marinovat. Potom si na woku nebo pánvi rozpálím asi dvě lžíce slunečnicového oleje a vytáhnu kousky masa z marinády. Snažte se je vytáhnou bez zbytečné tekutiny, tu si nechte na později. Jakmile je kuře opečené, zakryjte pokličkou. Nechte dusit asi 10 minut. Poté znovu odkryjte, přilijte zbytek marinády a nechte zredukovat, omáčka by vám měla kuře nádherně obalit a lehce zkaramelizovat. 

středa 3. května 2017

Pstruh s omáčkou Chivry s estragonem


Milý deníčku... je to tu! Jaro! Konečně! Šeříky voní na každém rohu a slunce mne láká ven. A jako vždy na "začátku" jara, začíná se u mne probouzet touha po něčem svěžím, jarním a lehkém. Jako vždy, dlouho mi to nevydrží..(eh, za tento týden zatím burger, fish and chips, pizza, kdo ví co ještě bude následovat..:) Ale takové dobré lehké rybce, nejen na jaře, nikdy neodolám. A na pomoc jsem si vzala francouzskou kuchyni a k pstruhovi lososovitém připravila skvělou, aromatickou omáčku Chivry, se základem z klasického velouté. Pokud nevíte, co je velouté, tak vězte, že je to vlastně "něco" jako bešamel, ale místo mléka při jeho přípravě potřebujete drůbeží vývar. Nebo rybí. Je jemná, hladká a výrazná, skvělý doplněk k rybě na másle. A k tomu klasické "dušené brambory - pommes de terre sautées". A sklenku vína. Tak krásný máj!


čtvrtek 27. dubna 2017

Fiakr guláš


Milý deníčku...ač je již konec dubna, je neskutečná zima a ještě jsem neschovala zimní kabát. Smutné. Co je méně smutné je fakt, že mám díky tomu chuť na jídla, která jsou horká a poněkud vydatnější. Což je třeba pravý vídeňský guláš mého muže. No a jelikož ho vždy navaří tunu (protože v malém se guláš vážně připravovat nedá) zanedlouho stojím před rozhodnutím, s čím ho pro tentokrát podávat. A jestliže už máte plné zuby chleba (nebo těstovin), zkuste si vlastně udělat úplně jiné jídlo! No dobře, můžete ho uvařit i rovnou od začátku:) On si to ten fiakr guláš totiž zaslouží - někdo by řekl, že se tak kazí dobrý guláš:), ale já tuhle kombinaci guláše, würstu, eh párku, okurky a vejce miluju. Přidejte k tomu petrželkový houskový semmelknödel a máte naprostou delikatesu! PS: jo a je to skvělý vyprošťovák. Však taky často bývá v Rakousku v neděli na snídaňových lístcích..nejen na Nový rok:)



čtvrtek 13. dubna 2017

Skotská vejce


Milý deníčku...miluju vajíčka. Nejradši na snídani.Ve všech podobách - do skla, míchaná s cibulkou, slaninou, chorizem nebo ředkvičkami, ztracená s holandskou omáčkou,volská oka s tekutým žloutkem který si vybírám křupavým rohlíkem, hemenex, nadýchanou omeletu či jen tak natvrdo na chlebu s máslem. A k tomu kávu, protože bez ranní kávy ty vejce chutnají prostě hůře :) Takže ano, mám ráda velikonoce, slavnosti vajec:) A pokud je máte rádi tak jako já, o Velikonocích máte nepřeberné možnosti - křupavou jarní nádivku, buď samostatnou nebo naplnit kuře, velikonoční italský špenátový koláč Torta Pasqualina, nebo třeba jednoduchý vaječný salát z vykoledovaných vajíček. A nebo vejce povyšte na umění:) Miluju skotská vejce. Nebo pštrosí, jak jsme je to měli po řadu let v české kotlině označeno:) Chodím na ně v Praze do Masa a koblihy, kde je mají dokonalá. No a tak jsem si řekla, proč to nezkusit doma! Potřebujete na to ale dobré maso, nejlépe náplň ze syrových britských klobásek - seženete je v Praze v TRMS, Maso a kobliha, jinak Marks and Spencer... - prostě správně vyladěný poměr masa a koření. Pokud je neseženete, nezoufejte, vemte dobré, nejlépe nadvakrát mleté vepřové a namixujte si dle své chuti. A věřte mi, tekutý žloutek je slast. Hlavně ve skotských vejcích. Když nejste fandové, tak je prostě umrtvěte natvrdo:) Skotská vejce servíruji nejradši s br.kaší nebo chlebem, hořčičnou majonézou a něčím pikantním, jako je chilli omáčka nebo ještě lépe britská HP či klasická brown sauce.  

Veselé Velikonoce!





neděle 9. dubna 2017

Velikonoční crostata s ricottou a Limoncellem


Milý deníčku...Velikonoce, to je nejen doba půstu, ale i  tradičních sladkostí - mazanců, božích milostí či dobrot světových, jimiž tradiční Velikonoce ráda zpestřuji - norský pomerančový koláč či britský Simnel cake a bochánky Hot Cross Buns. Do této společnosti patří i moje italská ricottová crostata, něco jako náš mřížkový koláč, ovšem z křehkého těsta pasta frolla, která je tradičním italským velikonočním dezertem. Já jej vždy vylepšuji o svěží citrónovou chuť a vůni. Nejlépe italským likérem Limoncello (věc kterou si rozhodně pořiďte, přes léto jej uchovávám v mrazáku a do horkých letních večerů neznám nic lepšího), pokud jej neseženete, přidejte prostě citrónovou kůru a trochu rumu. Crostata je skvělá nejen o velikonocích, krásně vláčná a přesto křupavá a osvěžující, což zvyšuji ještě přidáním brusinek. 




pondělí 20. března 2017

Pravdu najdete na dně sudu portského..Porto


Milý deníčku...Porto je..prostě Porto. Jedno z nejkrásnějších portugalských měst. S nejkrásnějším nádražím s modrými kachlíky azuleios. Město, jehož rozervaným nitrem se jako had vine řeka Douro. Na jedné straně líbivé a opravené, na druhé lehce rozpadající se starobylé domy. Město mostů. Město, kde je spěch nesmyslné slovo. Město na jedné straně ukončené plážemi a na druhé údolím Doura s vinicemi, odkud se Vám nebudete chtít hodně dlouho zmizet. Město s nejhezčím mekáčem na světe. Město architektury. Město jídla. Město vína. Prostě Porto.

# Portské

Tak zaprvé, hrozny se nepěstují ve městě, ale v údolí Doura. Tam se víno začalo pěstovat už za Římanů. No a když se v 17. století Angličané rozhádali s Francií a hrozilo, že by byl přísun vína na Ostrovy zastaven, začali se tam rozhlížet. A jako správní vlastenci nesnesli, aby byli na pronajaté půdě a pozemky zakoupili. Proto ty nejlepší značky portského jsou s anglickými názvy - většinou jmény vinařských rodin. Hrozny se sklízejí a zpracovávají na quintách (vinařské usedlosti) a převážejí do eh, portáren (jak jinak to chcete nazvat), prostě do sklepů ve Vila Nova de Gaia, kde zrají v sudech. Kdyby Vám unikala souvislost s Portem, tak Villa Nova de Gaia je to, co považujte za Porto směrem od starého města přes řeku. A dostanete se tam třeba po mostě Ponte Luís I. (kovová symfonie navrhnuta Gustavem Eiffelem) - z jeho vrchní části je naprosto luxusní výhled! No ale zrání v sudu ještě z vína portské nikdy neudělalo. A jelikož cesta do Anglie byla dříve přeci jen dlouhá (dnes jste v Portu z Gatwicku letadlem za hodinu něco), někoho chytrého napadlo přidat do vína brandy. Jako konzervant. Dodnes tomu neznámému blahořečím. Nejdříve se z vinné šťávy nechá vykvasit mošt, a jakmile vykvasí asi polovina cukru, přelije se to vše do sudů s vinnou pálenkou - tedy brandy. Kvašení se zastaví, cukr zůstane ve víně a zvýše se hladina alkoholu. Voila, jednoduché a účinné. A božské. Nejčastěji se setkáte se třemi druhy - tawny (červené hrozny, sladké, zlatavé, v dřevěných sudech), ruby (červené hrozny,více ovocné, rubínové, v betonových/ocelových sudech) a bílé (bílé hrozny, suché až sladké, nejlepší dobře vychlazené).  Když se projdete po Vila Nova de Gaia, už na nábřeží uvidíte směrovky k sklepům (což vlastně uvidíte i ze strany nábřeží Porta, kdy nad jednotlivými sklepy svítí jména značek), třeba k Sandeman či Cálem, míst, která nabízejí ochutnávku a prohlídku sklepení se sudy, doporučuji ale vydat se do kopců, kde najdete třeba Offley, Graham´s, kde zaplatíte cca 10 eur za ochutnávku několika druhů, seznámení se s historií, výrobou a prohlídkou místností se sudy...


a nebo moji nejoblíbenější značku portského, Taylor´s. Upřímně, za mne není lepší portské. Miluji jejich svěží Chip Dry Port, bílé suché portské, vychlazené jako dobrý aperitiv nebo klasické plné rubínové:) Fine Ruby, s chutí malin, rybízu a ostružin.



pondělí 13. března 2017

Banánový chlebíček


Milý deníčku..jarní nálada, člověk je happy a plný energie a nadšení z každého slunečního dne a to si žádá i lehce odlehčené dezerty. Já sázím na tento super zdravý a super rychlý banánový chlebíček, prostě klasický americký banana bread. I když se zdá hutný a není nadýchaný, je neskutečně vláčný a šťavnatý. Pro osvěžení do něj dávám sušené brusinky, ale prakticky můžete použít jakékoli sušené ovoce co máte rádi. A citrónovou polevou nikdy nic nezkazíte. Aby to zase nebylo zdravé moc :)



neděle 5. března 2017

Gnocchi z ricotty a červené řepy


Milý deníčku...jaro klepající na dveře, předvelikonoční půst, detoxikace těla...proč nespojit příjemné s užitečným a neradovat se z naprosto dokonalých, nadýchaných a zamilovaných "ňoků"! Červená řepa je příjemně osvěží a postará se o krásnou barvu a když je prohodíte s voňavým bylinkovým máslem, doplníte nastrouhaným parmazánem či pecorinem, je svět zase o něco hezčí!





neděle 26. února 2017

Semlor 2017

Milý deníčku...blíží se konec masopustu a proto si nezapomeňte ještě užít tučných a vydatných jídel! Konec, tedy masopustní úterý je ve Skandinávii známo jako Fettisdag, Tučné úterý, nebo také Semmeldag, den semlí. A u nás každoroční nutnost připravit pár semlí. Letos jsem semly upekla v minimuffinové formě a zjistila, že jich tak vlastně můžu sníst víc že, když jsou takové malé..;) Nikdy se mi se neomrzí, a ta slast, když zakrojíte do nadýchané šlehačky, voňavého těsta s kardamomem, jemného jako peřinka a zakončíte to sladkou mandlovou náplní...ten nejlepší recept najdete tady. A jaké jsou tedy letos?




neděle 19. února 2017

Vídeňský guláš


Milý deníčku...Secret diary of gentleman, část 1.: Když vaří můj muž aneb dokonalý guláš není žádná věda - chce to jen trpělivost, dobrou kližku a hodně papriky! Vídeňský guláš je ta největší klasika a věřte mi, že už nikdy nebudete chtít vařit jiný! A nezapomeňte - nejlepší bývá až se pořádně zaleží, druhý nebo třetí den!


středa 8. února 2017

Mozzarella in Carozza - Mozzarella v kočáře


 Milý deníčku...Mozzarella v kočáře je neskutečně rychlé, oukej, hutné (tedy zimní) a naprosto skvěle uklidňující jídlo, jelikož chvíli, kdy se zakousnete a taháte kousky mozzarelly se vážně nic nevyrovná! Servíruji buď se salátem, studenými zbytky klasické rajčatové omáčky z předchozího dne nebo, ve chvílích nejvyšší potřeby, s jakoukoli pálivou chilli omáčkou.


čtvrtek 2. února 2017

Moje srdeční barová záležitost...La Casa de la Havana vieja

Milý deníčku....La Casa de la Havana vieja, bar na Opatovické kousek od Národní třídy,  moje srdeční barová záležitost, místo za těch let už spousty skvělých zážitků, pohodové atmosféry, férových a originálních drinků a profi first class servisu. Nikdy se mi nestalo, že bych tu zažila něco nepříjemného, nedostala to co chci, nebavila se, prostě za mne léty prověřeno a je těžké být nevěrný s jiným barem ( a otevřeně přiznávám, neskutečně mne bavil Innuendo prohibiční bar na Praze 9, bohužel již zavřený), protože vždy začnete srovnávat, drinky jsou prostě obyč nudné drinky, bez chuti a nápadu, blbá atmosféra a strašná a líná obsluha. A v tu chvíli si vždy říkám, proč jsme prostě nešli do La Casa...? Ve všední dny můžete mít i štěstí na některou z live salsa kapel a můžete si vychutnat svůj drink v kombinaci s dobrým doutníkem, bar je (alespoň zatím) kuřácký. Pozor, rezervace berou jen do 20.00 a o víkendu si tak kolem půl 10 už nesednete. Po 2 ráno zase ano:) A pokud vás koktejly nudí, běžte do rumů. Mají tady snad všechny. A pokud si nejste jistí, zkuste degustační plato, doporučuji, pokud nemáte rumy napity. O rumu se tak díky profíkům za barem dozvíte vše a najdete si svého favorita, to mi věřte!


A jelikož jsem nejen rum baby, ale i whisky/gin holka, nebudete tu mít také problém. Já obvykle volím něco v kombinaci s dobrým koktelem a naposledy mne naprosto nadchlo na doporučení kombinace Bruichladdich Octomore 07.1., dokonale silná rašelinná whisky z Islay, o mnoho výraznější než je třeba Laphroig 10y, avšak bez medicínské, jak já říkám lyzolové, vůně. geniální! A ještě o fous geniálnější v klasickém Old Fashioned - čiré blaho!, Don Draper by zaplesal!


neděle 29. ledna 2017

Bramborové šišky s kysaným zelím


Milý deníčku...švábské bramborové šišky s kysaným zelím neboli Schupfnudeln mit Sauerkraut jsou jedním z mých nejoblíbenějších jídel pro dlouhé zimní večery, protože stejně jako naši předci, trávím s oblibou zimu na kysaném zelí. A k tomu křupavé, na másle osmažené bramborové šišky. A neobejde se to bez kusu pořádně masového špeku či sušené šunky. Délka přípravy se liší jen podle toho, zda si připravíte domácí šišky, nebo použijete kupované, ale i tak je to jedno z těch skvělých, sytých a hřejivých zimních jídel! 

středa 25. ledna 2017

Norské mrkvové muffiny


Milý deníčku...mrkvové muffiny s kardamomem mám spojené s Norskem, kde kardamom cpou snad úplně do všeho. Ne že by mi to vadilo:) Kardamom je voňavý, hřejivý, skvělý zimní kamarád. Já si na ně vždy ráda zajdu a třeba v Oslu je seženete v každé kavárně (za hodně nekřesťanské peníze, to je pravda), hodně dobré mívají překvapivě ve skandinávském řetězci Espresso House. A já Vám předkládám svoji lehkou (levnou:) variaci.


neděle 22. ledna 2017

Székelykáposzta aneb pravý Segedínský guláš


Milý deníčku...jako dítě jsem milovala Segedín ze školní jídelny. A jedla ho jen holý, bez knedlíků. Ale upřímně, něco mi stále chybělo. Buď byl moc řídký, nebo naopak moc moučný a hlavně tam bylo málo papriky, vždy jen tak na špetku nože. Což pro dceru svého otce, se zálibou v kotli guláše minimálně s třemi baleními papriky, nebylo vážně to pravé. A pak jsem objevila kouzlo maďarské kuchyně. A zjistila, že ten nás český Segedín není jen taková nějaká variace, ale že má svůj základ v Székelykáposztě, neboli Székelyho zelí. A zamilovala se. Zlé jazyky tvrdí, že Székelykáposzta vznikla smícháním klasického perkeltu s kyselým zelím pro hladové opilce domáhající se v noci jídla v budapešťské krčmě. Já tvrdím, že ten kdo Székelykáposztu vymyslel, byl génius. Paprika, maso a kyselé zelí je ta nejlepší kombinace do sychravé zimy a spolu s knedlíkem dědy Iši, nemáte co řešit. A nezapomeňte, že nejlepší bude po zaležení druhý den!


Zpět na úvod

©2013-2014 Všechna práva vyhrazena