Domácí pizza

Milý deníčku...patřím ještě ke generaci, pro kterou byla pizza obrovským zážitkem, když jej coby malé dítě dostalo do rukou při první zahraniční dovolené v italském Bibione či Lido di Jesolo. A dodnes si pamatuji, jak jsem byla uchvácena, znajíc pouze pizzu podobnou koláči s vejci a zeleninou. Tenké křupavé těsto, obloha prakticky stejně odfláknutá jako v dnešních stáncích rychlého občerstvení, ale ten pocit, že jíte PIZZU a jste přitom v ITÁLII. Ty vzpomínky jsou nenahraditelné a je mi jasné, že až to budu jednou vyprávět svým dětem, budou na mne koukat jako na exota. Nemám ráda pizzy přeplácané, nesnáším velké množství ingrediencí, už vůbec nemusím jakékoli oblohy typu vejce, špenát či hawai (auu). Takže pokud někde objevím dobrou pizzu, zůstanu u ní a nemusím zkoušet nic jiného. Proto jsem se pustila do vlastního výtvoru, tak aby mi chutnala, tedy tenké křupavé těsto bez otravných chutí, s křehkou jarní zeleninou. Ano, chuť rozpálené pizzy z peci to nenahradí, ale budete hodně příjemně překvapeni.

A jak na to...

Těsto
500g hladké mouky
špetka cukru
1/4 kostky droždí
lžíce mořské soli
1/4 dl olivového oleje
2dl vody

Vše smíchám dohromady ( aneb zjistila jsem, že kvásku zde není opravdu třeba), propracuji dobře těsto a nechám kynout na teplém místě. Poté rozdělím na díly a vyválíme těsto do tenka, do kulata či do oválu. Co si na pizzu dáte vy, je na Vás (u mne vede kombinace domácího rajčatového suga (viz níže), jarních cuket, rajčat (až jsou voňavá, jiná nebrat), oliv, pršutu, mozarelly, jarní cibulky a bazalky) Peču dokřupava, pozor, ve velmi rozpálené troubě, tedy na 250 °C - jiná teplota není přípustná.

Rychlé rajčatové sugo
rajčata
půlka cibule
2 stroužky česneku
olivový olej
sůl, pepř
bazalka

Nakrájím najemno cibulku, opeču na olivovém oleji, přidám nasekaný česnek a nasekaná rajčata i se slupkami. Osolím, opepřím, přidám nakrájenou bazalku a nechám vydusit do konzistence husté omáčky, občas promíchám.