neděle 27. listopadu 2016

Korokke neboli japonské karbanátky


Milý deníčku...jedno jednoduché japonské jídlo, které potěší a uklidní od začínajícího předvánočního shonu jsou korokke. Korokke v překladu znamená kroketa a je tomu tak, tyto karbanátky byly do Japonska přineseny s vlivem evropské kultury na začátku 20. století. Ale samozřejmě, jak je tomu v Japonskou se všemi jídly jiného původu:), byly vylepšeny a více přizpůsobeny japonské chuti. V Japonsku je seženete ve všech supermarketech - mají je buď zmražené, či si je můžete horké koupit přímo u pokladny, nebo třeba v řeznictvích. Je to typické domácí jídlo, které dělají japonské maminky svým dětem a často figurují v odpovědi Japonců na otázku, co Vám připomíná domov. Moje korokke s mletým a masem a cibulí jsou tím nejjednodušším typem, v Japonsku seženete korokke i s kari omáčkou (s japonským kari Vám jsou schopni v Japonsku naservírovat prakticky vše: ), nebo s dýní kabocha (zimní japonská dýně, chutí něco mezi dýní a kaštany). A nejlepší je servírovat ještě horké korokke s tonkatsu omáčkou, kterou běžně seženete v japa shopech či na internetu - ano, tu omáčku kterou si dáte k Tonkatsu, neboli japonskému řízku.


neděle 13. listopadu 2016

Svatomartinská husa 2016

Milý deníčku...ta nejlepší svatomartinská husa musí být pomalu pečená, dostatečně křehká, s křupavou kůžičkou, s domácím kysaným zelím, nadýchaným knedlíkem a nádavkem se zelenou čočkou a kaštanovými noky - letos jednoznačně v Krystal Bistru! A vítěz letošních svatomartinských vín - Modrý Portugal z vinařství Grmolec - opět mě přesvědčili, že na červené jsou vážně machři!

sobota 12. listopadu 2016

Dýňové těstoviny s kozím sýrem


Milý deníčku...dýně, zlatavé slunce, které prozáří i ten nejuplakanější listopadový den! Voňavá a sametově hebká oranžová omáčka, lehká štiplavost kozího sýru a křupavé kousky sušené šunky - jednoduše skvělý lék na podzimní depky a splíny!



čtvrtek 3. listopadu 2016

Dalších 10 důvodů proč miluji Budapešť


Milý deníčku...je podzim, nejvyšší čas vyrazit do Budapešti. Žádnému jinému městu nesluší podzim tak jako Budapešti a jelikož jsem vyzkoušela již všechny podzimní měsíce, nejlepší je dle mého sem jet v listopadu. Vždy když vystoupím na nádraží Keleti, mám pocit jako při návratu domů. Tvář města se také proměňuje každý rok. V poslední době se z Budapešti stává Berlín před deseti lety - hipsterské kavárny, nové módní čtvrti ale ještě vám to nepřijde tak umělé. Budapešť je svá a já ji miluji. Svých 10 důvodů proč tomu tak je jsem již představila, a tak nyní přidávám další ;) A jak již víte, v Budapešti se mimo jiné úžasně, skvěle a famózně najím, takže zkuste i mé další tipy!

1. Laci! Konyha!


Co k Laci! Konyha! dodat. Zjevení. Myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí a tady mě pěkně vyvedli z omylu. Letos už podruhé obhájili BIBa a myslím že hodně zaslouženě. Poprvé co jsem nezvládla vše sníst. A to vydržím hodně. A nejhorší na tom je, že to jídlo bylo skvělý!! Industriální prostředí připomínající velkou garáž, s uprostřed stojícím králem, což je kráječ na šunku, který uvidíte v pohybu při servírování té nejjemnější domácí šunky typu jamón coby amuse bouche, všechno je strašně syrové, ale velice paradoxně příjemné a k tomu - jídlo, příjemný servis, prostě všemi smysly se soustředíte na to, co jíte a pijete.


Smažený topinambur, květákové pyré a chorizo. Křupavé, jemné a pikantní. Už tady jsem si řekla - pozor, tohle bude hodně dobrý.

Zpět na úvod

©2013-2014 Všechna práva vyhrazena