středa 30. října 2013

Jablečné muffiny s karamelem


Milý deníčku...zítřejší Halloween není typický český svátek, přiznám se, že jej opravdu neslavím, ale vydlabané dýně ve tvaru jack-o'-lantern jsou prostě roztomilé a s podzimem krásně ladí. Ať už Halloween slavíte nebo ne, proč si ale při té příležitosti nedopřát alespoň něco sladkého? Tradiční sladkostí, která nesmí při oslavách Halloweenu chybět, jsou jablka (proč je tomu tak se dočtete třeba zde). Jelikož mi jablka v karamelu, oblíbená anglosaská sladkost, přišly trochu fádní a co si budeme namlouvat, na syrovém jablku ve studeném karamelu kromě vitamínů :-) opravdu dle mého skromného mínění nic není, rozhodla jsem se upéci jablečné muffiny. A co kdyby  byly plné kořeněné chuti a polité jantarovým karamelem? Řekla jsem si, že tím opravdu člověk nic nezkazí. A bylo tomu tak. Těsto je krásně vláčné, lehce připomíná jablečný štrůdl a při každém kousnutí Vám pod zuby zapraskají božské kousky sladkého karamelu. Jednoduchá, efektní a vtipná sladkost nejen pro děti.

 

 

úterý 29. října 2013

Dýňové gnocchi se šalvějovým máslem


Milý deníčku...dny se krátí, světla ubývá a člověk dostává špatnou podzimní náladu. Lidé se stávají agresivnějšími, v supermarketech se linou koledy a všude začíná typický shon před koncem roku. Jeden by se zbláznil. A do toho Vám nejede metro, doma nic nefunguje a z té tmy jde na Vás lehká deprese. Pokud si nezlepšíte náladu během dne (já si ji třeba zlepšila objevem českého crème fraîche v obchodech - i když je prý vyráběno již od roku 2012 v Opočně, objevila (tzn. vykoupila) jsem ho naživo až dnes a jsem šťastná, haleluja: -), dejte na mou radu a jděte si špatnou náladu vybít do kuchyně. Aspoň mě to vždy pomůže. Takže krájím, sekám, míchám, patlám a jsem schopná vařit tak dlouho, dokud mne špatná nálada nepustí. Dokonalý relax. Skvělou věcí na odreagování je například hnětení těsta. Třeba na úžasné oranžové podzimní gnocchi, které Vám už jen svojí vůní a barvou zvednou náladu. A přidejte k nim uklidňující šalvěj a máslo, protože s máslem vypadá svět hned lépe: -)


pátek 25. října 2013

Paříž - Fish la Boissonnerie


Milý deníčku... v Paříži jsou vynikající malá bistra a brasserie, především na levém břehu, v bohémské a intelektuální čtvrti Saint Germain des Prés. Odjakživa zde bylo sídlo kavárenského života, knihkupectví a příjemných restaurací. Příjemnou procházkou se sem můžete přes ostrov svatého Ludvíka (pokud tedy nezakotvíte zde s lahví vína a piknikem na břehu řeky, velice příjemná záležitost), přes most k majestátní katedrále Notre Dame a poté zahnout doleva, přejít most a ponořit se do víru bulváru Saint-Michel a přilehlých křivolakých uliček, plných kaváren a restaurací. Jedním z opravdových klenotů je nenápadný podnik na Rue de Seine, Fish la Boissonnerie. Ano, poissonnerie je francouzský výraz pro rybárnu. Pokud vám spojení fish a boissonnerie rybárnu nějak evokují, máte, pravdu. Boissonnerie je něco jako nalévárna a spojení Fish la Boissonnerie má znamenat něco jako "nepijte jako ryba"(přiznám se, že z toho moc moudrá stejně nejsem). A ano, dříve to byla i ta rybárna, jen prostě ve vývěsním štítě přepsali P na B.

 

středa 23. října 2013

Krém z červené řepy


Milý deníčku...při podzimních změnách teplot je člověk jako na houpačce. Když se ochladí, nadáváme na zimu, když se oteplí, jako třeba teď, skolí nás všemožné viry, chřipky a jiné neduhy. Jednoduše, chce to nějaké vitamíny. A červená řepa je zelenina na vitamíny velice bohatá. Kromě vitamínů C a B obsahuje betain, bránící kornatění tepen. A jen pro zajímavost, první záznamy o červené řepě pocházejí z Babylonie. V současnosti se využívá především ve východních kuchyních, v Polsku, Pobaltí či Rusku a připravují se z ní nejrůznější saláty, nakládá se, dusí se s masem a hlavně pak polévky (všichni známe boršč), ale i polévky studené, třeba v Pobaltí. Boršč je sice výborná věc, ale co si budeme povídat, je neskutečně pracná a zdlouhavá. Moje verze polévky z červené řepy je sice velice jednoduchá, bezmasá, ale opravdu lahodná a krémová. Úžasně prohřeje sychravý podzimní večer. Chuť je skvěle doplňována slaností sýru a nakyslostí smetany. Jen doporučuji pracovat s řepou v gumových či tenkých plastových rukavicích :-)

neděle 20. října 2013

Moravské koláče

 
Milý deníčku...předem musím upozornit, že název moravské koláče je zavádějící. Koláčů je na Moravě x-druhů a tohle jsou prostě koláče, které se u nás doma vždy pekly, mám je od své babičky a ta zase od své, atd. Když jsem byla malá, tak jsem si bez nich nedokázala představit žádnou nedělní návštěvu či prázdniny u babičky. Jakmile babička vytáhla velkou smaltovanou mísu a za chvíli se začaly ozývat charakteristické údery vařečkou, jak vymíchávala těsto, věděli jsme, že po obědě nás čeká sladká tečka a jedli je ještě horké, doslova vytažené z trouby, z plechu.  No a teď je peču sama a když se začne bytem linout charakteristická vůně, hned mnou prostoupí takový zvláštní klid a pohoda. Prostě koláčová terapie :-) Představuji Vám tedy moje poctivé domácí koláče plněné sladkým tvarohem s rozinkami a domácí marmeládou, schovanou pod křupavou drobenkou neboli posýpkou. A když přidáte do těsta vanilkovou esenci, citronovou kůru a kapku rumu, je úspěch zaručen a všichni Vám budou doslova zobat z ruky.

 

sobota 19. října 2013

Candát na sardelovém másle


Milý deníčku...candát je opravdu skvělá ryba, jedna z mých nejoblíbenějších a navíc, jak jsem již uvedla, stačí minimum ingrediencí a bude dokonalý. Recept jsem již před časem našla ve výborné kuchařce Romana Vaňka, Poklady klasické české kuchyně. Když nemáte chuť na žádné těžké jídlo a přesto si chcete výborně pochutnat, rozhodně doporučuji. Slanost sardelového másla se skvěle doplňuje s pevným a delikátním masem z candáta a také klasickou bramborovou kaší, což je opravdu ta nejlepší příloha. A úpravu na sardelovém másle opravdu zvládne naprosto každý (vyzkoušela jsem si to na svém manželovi po návratu z nemocnice - co mám povídat, kaskadér Jean Paul Belmondo ve Zvířeti je prostě můj vzor :-) Takže - jen zamícháte máslo se sardelovou pastou, napatláte na filety, pár minut pečete a je to. Snadné, že?

 


středa 16. října 2013

Top 10 Blogerka roku 2013


Milý deníčku...díky Vaší skvělé podpoře se blog Secret diary of a housewife dostal do Top 10 v kategorii Objev roku! Pokud byste chtěli "Housewife" i nadále podpořit v tvrdé finálové konkurenci, velice Vám za Váš hlas děkuji!

úterý 15. října 2013

Brusinkové muffiny


 Milý deníčku...brusinkové muffiny jsou skvělá volba pokud za a) míří k Vám nečekaná návštěva a nebo za b) chcete někoho (či sebe) překvapit výbornou snídaní. Obě varianty jsou možné, neboť nic víc není třeba, než vše zamíchat, nalít do formy, na 20 minut zmizet do koupelny a pak jen muffiny vytáhnout z trouby a servírovat, klidně i horké. Já je jedno slunečné upekla jako rychlou sladkost pro návštěvu kamarádky a ke kávě byly hodně fajn. Lépe řečeno, byla to z nouze ctnost, jelikož jsem prostě nestihla nic nakoupit. Naštěstí však většinou mám v zásobě zakysanou smetanu (případně bílý jogurt), nějaké ty oříšky a sušené brusinky, prostě klasickou "knižní" směs. Výsledek byl víc než překvapující. Těsto bylo jemné a velice vláčné, hnědý cukr nádherně křupal a všemu zdárně sekundovaly příjemně nakyslé brusinky. Tyto muffiny jsou výborné i ke snídani s horkým kakaem. Prostě když si chcete užít ničím nerušenou pohodu.

 
 

neděle 13. října 2013

Vídeňská roštěná


Milý deníčku...vídeňská roštěná, neboli klasický zwiebelrostbraten wiener art, je jídlo, které bylo u nás dost dlouho, dle mého názoru, opomíjeno. A nebo, když si jej člověk dal, tak to byl tuhý kus hovězího, který plaval v tuku a cibulové omáčce. Ale u pravé vídeňské roštěné jde o něco jiného. Tradiční rakouská kuchyně je pro naše chuťové buňky hodně příjemná a blízká. A není to jen řízek, nabízí se skvělé pokrmy, které jsou důmyslné ve spojení chutí a přitom nijak složité. Roštěnou dostanete jak v klasické heuriger (tradičním vinném šenku), gasthausu a nebo i v honosných restauracích. Je to dobrý pokrm pro přátele, na ohromení rodinných příslušníků a nebo jen tak pro příjemný večer.  Dlouho jsem nebyla příznivkyně hovězího (především během svého vegetariánského období :-) a nejsem fanoušek všech jeho úprav, ale tahle věc mne opravdu dostala. Protože když si představíte spojení výborného masa, dobré hořčice, vína a hlavně křupavých cibulových kroužků, nemůže Vám vzniknout nic špatného! Použijte však opravdu dobrý kus hovězího roštěnce, čím bude maso starší, tím déle ji budete muset dusit. Servírujte k ní šťouchané brambory s jarní cibulkou a úspěch je zaručen.

pátek 11. října 2013

Pytt i panna


Milý deníčku...jsou dny, kdy nechcete moc vařit, případně se Vám, jako mě, povalují v mrazničce zbytky zamražené zeleniny, kterou již nikam nevyužijete a navíc přijdete v pátek večer domů, jste po celém týdnu utahaní a jediné na co nemáte vážně nemáte chuť, je vařit. Pytt i panna, v překladu asi něco jako "malé kousky v pánvi", je jídlo, které švédské housewifes dříve připravovaly z toho, co zbylo a dnes je natolik populární, že ho seženete již hotové a zmražené v každém skandinávském supermarketu, u nás tradičně v Ikei. Ale co si budeme povídat, čerstvému se nic nevyrovná. Pytt i pannu servírujte tradičně, tedy s nakládanou červenou řepou a sázeným vejcem (neboli volským okem) s lehce tekutým žloutkem, které však lze vynechat.




úterý 8. října 2013

Celozrnný nekváskový chléb


Milý deníčku...domácí chléb a prakticky veškeré domácí pečivo je čisté blaho. A ještě když je horký a křupavý, dá se jíst jen tak samotný. Moc dobře si vzpomínám, když jsme jako malé děti dali dohromady 20 korun a v sedm hodin večer, když se celým náměstím začala linout charakteristická chlebová vůně, tak si v místní pekárně koupili bochník chleba a ještě horký jej trhali na kusy a nenasytně jedli. Fakt, že nás pak rodiče čekali s večeří, nám tehdy bylo celkem jedno. Nic se nevyrovná vůni domácího chleba, když po dlouhém sychravém dni otevřete dveře bytu a tam na Vás čekají křupavé krajíčky namazané máslem (v mém případě se solí, nebo nejlépe již slané máslo, třeba se solnými krystaly) či s hustou zeleninovou polévkou. Na pečení chleba používám chlebovou ošatku z pediku vysypanou žitnou moukou, pokud ji neseženete, zkuste velkou mísu, ale místo mouky vymazanou olejem, chléb bude pak krásně křupavý. No a pokud se ještě bojíte domácího kvásku (nemáte však důvod, věřte mi), zkuste svůj první chléb upéci z kvasnic, přidejte hrst semínek a máte vystaráno.

neděle 6. října 2013

Le Crotoy

 
Milý deníčku...cestování a jídlo je již, jak jsem uvedla, moje nejoblíbenější záležitost. Jednou z nejvíce odpočinkových výletů, při kterém se tyto moje hobby dokonale splnily, byla návštěva Le Crotoy. Městečko Le Crotoy se nalézá v severní části Francie, v regionu zvaném Pikardie, u ústí řeky Sommy do moře, v místě zvaném Baie de Somme. Je to město s bohatou historií. Během stoleté války byly střídavě pod anglickou a francouzskou kontrolou, před svým převezením k soudu do Rouenu zde byla vězněna Johanka z Arku a Jules Verne zde napsal svoji knihu 20 000 mil pod mořem (asi zde pro něj nebylo dost hluboko, viz dále :-). Zajímavostí Le Crotoy je samotná Sommská zátoka. Dříve se ústí řeky Sommy nacházelo o desítky kilometrů dále do vnitrozemí, až u města Amiens. Proto je katedrála v Amiens jednou z největší ve Francii, díky slavným dobám a prosperujícímu přístavu. Dnes je Somma s mořem spojena umělým kanálem a právě Sommskou zátokou. Ta se jednou za 8 hodin přílivem celá naplní vodou a poté zase všechna voda vyteče zpět do moře. V létě jsou proto bílé pláže při přílivu plné lidí, lákají k procházkám, úzkorozchodná železnice poté k výletům parní lokomotivou do městečka Saint-Valery-sur-Somme, naproti přes zátoku.

 

sobota 5. října 2013

Dortík s čokoládovou ganache



Milý deníčku...nikdy jsem čokoládu moc nemusela. Nebyla jsem nikdy jako jiní čokoládou posedlá a už vůbec jsem si nemyslela, že pomáhá na nervy. Postupem času a s přibývajícím věkem (ano, stárnu) začínám pomalu měnit názor. Na co nedám dopustit je hořká čokoláda s vysokým obsahem kakaa, čokoládové pralinky s krystaly mořské soli a konečně má oblíbená trojice v kavárně Louvre (citrus fresh, mrkvový dort a ta nejhustší a nejlepší horká čokoláda). Nedávno jsem opět shlédla film Čokoláda (nesnáším filmové adaptace oblíbených knih, ale tato se vážně povedla). A dostala jsem na ni znovu chuť. Navíc jsem objevila spoustu možností, jak čokoládu využít, tak, aby mi chutnala. A jednou z nich je právě čokoládová ganache (čti ganáš). Ganache je francouzská záležitost z 19. století, a je to luxusní a hedvábná směs čokolády a smetany, která se používá při výrobě pralinek, jako krém do dortů nebo se dá jíst jen tak, horká s ovocem. Tento dortík je sice trochu sice zdlouhavější na výrobu, ale opět jsem se snažila, aby byl jednoduchý a snadný. Poprvé jsem při jeho přípravě použila hrušky, ale je vynikající i s banány, jako taková lepší variace na klasický banán s čokoládou a šlehačkou.




Zpět na úvod

©2013-2014 Všechna práva vyhrazena