pondělí 24. února 2014

Těstoviny s uzeným pstruhem

 
Milý deníčku...někdy prostě není chuť vařit. Znám to taky. Můj manžel se sice spokojí i třeba s chlebem a hořčicí, ale nedá mi to a říkám si, že přeci nebudu tak neskutečně líná. Uvařím tedy něco rychlého a nejlépe zdravého. Takže co třeba rybu? No dobře, ale pokud přes pracovní týden nestíháte otevřenou rybárnu, co pak? Do hypermarketu pro rybu nejdu.Takže volím rybu uzenou. Sice mi je jasné, že do zdravého jídla to má daleko, ale aspoň pro ten pocit. A pak už jen nastoupí čistá improvizace, jejímž výsledkem je tohle super rychlé a přesto výborné jídlo. Od vhození těstovin do vařící vody k přinesení na stůl uplyne maximálně 10 minut. Nic složitého a přesto budete velmi překvapeni.


neděle 23. února 2014

Semlor


Milý deníčku...pečivo nazvané semlor (čti semlur; jedna semla) se dříve připravovalo v období mezi fettisdag (česky Tučné úterý, tedy poslední den před začátkem půstu) a Velikonocemi, každé úterý. Sice Vás jejich chuť naprosto překvapí, protože na ni není člověk zvyklý, ale jsou vynikající a myslím, že jsem je už za těch pár let dovedla k dokonalosti. Dnes je dostane v (nejen) švédských pekárnách, cukrárnách a kavárnách prakticky po celé období mezi Vánocemi a Velikonocemi. Jako většina švédských dezertů jsou strašně sladké. Doporučuji si však upéci domácí, kdy si můžete tu sladkost sami regulovat a neodrovná Vás to. Těsto je příjemně kořeněné, vykyne za chvíli a sladkou náplň, mandlovou pastu neboli mandelmassu zvládnete taky. Na svoje semly jsem se inspirovala fíglem stockholmského cukráře Roye Farese, který je peče místo na plechu ve formě na muffiny, čímž Vám vzniknou takové moderní semlor cupcakes. Zapomeňte pro jednou na diety (já na ně stejně víceméně zapomínám pořád) a směle hřešte, tohle za to vážně stojí!



 

čtvrtek 20. února 2014

Hovězí vindaloo a květákové kari


Milý deníčku...za okny začíná pomalu, ale jistě jaro, avšak dny ještě nejsou tak horké, jak by člověk chtěl. Proto volím do předjaří indickou kuchyni. Všechno to úžasné koření mi nádherně provoní celý byt, dostanu do sebe nějakou zeleninu a  navíc člověk zkusí nové chutě.  Mým oblíbeným jídlem je hovězí vindaloo, které podávám s klasickou rýží a květákovým kari. Vindaloo, to je exploze chutí, příjemně nakyslá kořeněná chuť a jemné dušené maso. Chuť je, když se to tak vezme, je hodně evropská. Není se čemu divit, vindaloo je tradiční jídlo v západoindickém regionu Goa, který byl pod portugalskou správou až do roku 1961. Název pochází z portugalského označení carne de vinha d'alhos, což znamená něco jako maso s vínem a česnekem. Akorát ve vindaloo Vám chybí to víno. Jemné květákové kari je naopak krásný protiklad k pikantnímu masu s kořením. Chuť tvoří z velké části kokosové mléko a tohle jídlo má velkou výhodu, že když Vám něco zbyde, stačí to rozmixovat na vynikají hustou polévku a tu naředit mlékem. Naprostá lahoda.


středa 19. února 2014

Domácí paštika a rohlíky

 
Milý deníčku...receptů na dobrou paštiku je mnoho, já se držím svého osvědčeného, který mi zabere jen pár minut, obejdu se bez pečení ve vodní lázni a podobných nesmyslů. Stačí vám k tomu jen pár ingrediencí - kuřecí játra (jsou jemnější než vepřová), dobrý alkohol, sušené bylinky a máslo. Máslo je jako vždy základ, vařit bez másla není umění:-) A věřte mi, pokud uděláte nejen tuhle skvělou paštiku, ale pustíte se i do výroby domácích rohlíků, všichni Vám budou zobat z ruky. Poslední dobu slýchávám, že manžela svým vyvařováním rozmazluji. Ale - vždyť to člověk dělá z lásky, ne? Takže, nechte se rozmazlovat - však, co byste vařili, namažte si rohlík paštikou...

 

neděle 16. února 2014

Aureole? Never more!


Milý deníčku...ač jsem si říkala, že sem nebudu tahat negativní recenze restaurací, přesto musím udělat výjimku. A tou byla návštěva Aureole Fusion Restaurant & Lounge. Bylo to v rámci Grand Restaurant Festivalu. Což si nemyslím, že by mělo být pro restauraci, jež se pyšní označením BIB Gourmand (cenově dostupnější výborná restaurace, víceméně předstupeň před michelinskou hvězdou) nějakou omluvou. Pořád jsem nemohla najít to správné rozpoložení pro návštěvu Aureole a jejich klasického menu, ale jelikož mne festivalové menu v letošní nabídce zaujalo (a to na podobné akce nechodím, protože mne to fakt nebaví), řekla jsem si, že na začátek to zkusím a pak se uvidí. Jsem si však zcela jistá, že to však byla moje první a poslední návštěva Aureole. Prostředí je dobré, výhled na Prahu a terasa je vážně fajn. O tom by tahle recenze ale nebyla...

U festivalového menu mne zaujal předkrm v sekci To jste ještě nejedli.... Tedy na papíře. Kroketa z konfitované kachny v křupavém těstě, pyré z pečeného celeru, nakyslá okurka Cremono a pěna Ginjo saké byly v pohodě. Maso moc dobré, chutě se krásně propojily. Tartar z tuňáka klasika, salát a kaviár ze sojové omáčky Kikkoman. Nic ohromujícího, prostě klasika, ukázka dobře zvládnuté práce v kuchyni. Největším zklamáním však byly afilo výhonky v čerstvé bio-hlíně s estragonovým gauacamole. Na tu hlínu jsem se těšila. A hodně. Prakticky kvůli tomuto chodu jsem Aureole zvolila. Jedla jsem už ledacos - rozdrcené schránky korýšů či popel v mnoha variacích. Těšila jsem se na hlínu. Ale že mi místo hlíny naservírují ořechy rozdrcené na prach se strouhankou a sladem, imitující tu hlínu, mne fakt totálně zklamalo. Tak když to neumím, tak to nedělám!

sobota 15. února 2014

Hovězí líčka na víně


Milý deníčku...líčka jsou  v současnosti jeden z nejvíce zprofanovaných receptů, takže se pro jednou taky zařadím do vln mainstremu. Ovšem s vlastní variací. Nepoužívám telecí líčka (mimo Prahu je snad ani nedostanete), vystačím si s hovězími, která jsou při správné přípravě lahůdkou! Co to však vlastně jsou ta líčka? Jednoduše, jsou to tuhé svaly umístěné na obou stranách lícních kostí krávy (část žvýkacích svalů). Maso je jemné, máslové, jako dort, tedy při správné úpravě. A tou je hodně pomalé a dlouhé dušení. No a když se k tomu přidá víno, není co řešit. Vydatný a hřejivý pokrm nejen na zimu. Hovězí líčka jsou doménou mého muže, nikdy nevím, čím to je, ale i při stejném receptu jsou jiná. Lepší. A co si budeme povídat, chlap v kuchyni je stejně neskutečně sexy. Milí pánové, jestli tedy chcete být pro Vaše drahé polovičky naprosto úžasní a neodolatelní, tak se občas chopte se vařečky!

čtvrtek 13. února 2014

Fish & chips with mushy peas


Milý deníčku...Fish and chips with mushy peas (tedy ryba, hranolky a hrášková kaše) je národní britská klasika. Před pár týdny jsem si užívala originálu, nostalgie přichází tedy brzy :-) Tuhle zlatavou a křupavou věc v pivním těstíčku zná každý a taky každý už ví, že míst v Anglii, kde by Vám rybu zabalili do starých novin (klasická zažitá představa) je už mizivé množství, ne-li nikde. Tuhle dobrotu dostanete prakticky všude, od take-away občerstvení, přes klasické puby po luxusní provedení v těch nejlepších britských restauracích. Používá se klasická treska, na severu spíše haddock.  Británie je ale daleko, takže doporučuji domácí provedení. Když použijete dobrý filet z tresky (ne mražený!), uděláte si domácí křupavé hranolky v troubě (na mražené taky zapomeňte, jakmile jednou zkusíte, nebude chtít jiné) a k tomu lehkou hedvábnou hráškovou kaši (mražený hrášek ano!), vše zakápnete octem a hlavně - posypete dobrou krystalovou solí, nemáte co řešit. Jen to, jestli je tahle dobrota lepší z novin nebo na talíři :-)


úterý 11. února 2014

Když na snídani...tak do Savoye!


Milý deníčku...za jídlem nejen ráda cestuji, ale taky na něj ráda chodím i doma v Praze. Proto jsem se rozhodla představit i pár svých oblíbených podniků, nechci se snažit o ultra objektivní recenze podniků a skvělých nových trendy foodie míst, spíš jen představit pár míst, kam ráda doma chodím, výborně se najím (jak říká můj manžel, když jsem hladová, tak se mnou není k vydržení) a mají tu správnou atmosféru co mi sedne. Nic víc, nic míň. Pokud Vás třeba inspiruji a budete spokojení, budu jen ráda. A začneme stylově -  takže snídaní. Jak už jsem jednou řekla, snídani mám nejradši z celého dne. Dejte mi pořádnou snídani a budu spokojená. Do Café Savoy jsem se na snídani chystala už pěkně dlouho. A musím říct, že jsem nebyla zklamaná. O snídani v Savoyi toho taky bylo napsáno už hodně. A hlavním negativním rysem je její cena. Pokud si dáte francouzskou snídani či anglickou, ztenčí to Vaši peněženku o nějaké čtyři stovky. Což je dost. Jenže. Z téhle snídaně budete živi skoro celý den. Někteří jedinci ji ani nedokáží spořádat (můj případ, kdy jsem lámala předposlední ořechový chléb v košíku s pečivem a lovila poslední zbytky másla to opravdu není). A když si spočítáte, že za café au lait či latté dáte v centru Prahy v průměru 70 kč, k tomu si připočtete čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu a podobně, ta cena mi vážně nepřijde nijak přehnaná. V Savoyi si navíc pečou domácí croissanty, jedny z nejlepších co jsem v kavárně kdy jedla. V košíku domácího pečiva máte také samé výborné věci, hlavně doporučuji sladký ořechový chléb, od pobytu v Pikardii jsem lepší nejedla (doporučuji s máslem a solí). A propos máslo. Někde jsem četla polemiku nad tím, že máslo, ač farmářské (což je dobře), bylo ve vaničce zarovnáno (což je špatně), tzn. muselo být do vaničky dáno lehce povolené a pak zase ztuhlo, což naprosto muselo změnit jeho chuť. Ale prosím Vás, nehrajme si na hnidopichy a nedělejme z komára foodie velblouda. Aneb slovy filmu Kamarád do deště II. - " to ti tak žeru..."


neděle 9. února 2014

Věnečky

 
Milý deníčku...odpalované věnečky jsou prvním základním krokem k pořádné cukrařině. Takhle jsem to měla vtlučené do hlavy a proto jsem se odpalovaného těsta dost dlouho bála. No, odvážnému štěstí přeje a tak nyní beru odpalované těsto jako jedno z nejjednodušších, se kterým lze krásně kouzlit a můžete ho použít na tisíc způsobů. Klasické žloutkové věnečky jsou ten pravý dezert, když chcete zkusit něco nového a přesto klasického. Plním je buď klasickým žloutkovým krémem na sladko, nebo na slano s žervé, bylinkami a uzeným lososem či třeba šunkovo-křenovou pěnou, tady se meze fantazii opravdu nekladou. Recept na ně je z knihy Romana Vaňka Kouzlo kuchyně Čech a Moravy, těsto je vynikající, avšak uvedený krém rozhodně nedoporučuji (moc tekutý, nestabilní, mdlý) a proto se spoléhám na léty prověřenou klasiku od mojí babičky/cukrářky Jany. Mé drzé vylepšení však spočívá v přidání pravé vanilky do krému, která to hned povýší na super dezert. A pokud chcete být styloví, udělejte místo kruhů čtverce - což je můj oblíbený dezert v Grand café Orient v Praze.

úterý 4. února 2014

Irský soda bread


Milý deníčku...Soda bread, tradiční irský chléb se hodí na skvělou večeři po dni, kdy na Vás vše padá a máte pocit , že nic už nemůže být horší nebo na luxusní snídani. Paradoxy. Jsem však zastáncem toho, že čerstvý chléb zvedne náladu každému. Mě osobně stačí už jen ta vůně, co provoní celý byt. Soda bread je to nejsnadnější pečivo, které můžete kdykoli upéci. Je to trošku jiná chuť, člověk si musí na něj zvyknout, ale s dobrým máslem není nic lepšího. K receptu jsem se dlouho dostávala, ale po udiveném dotazu mé kamarádky Johanky (od níž i tento echt irský recept pochází), proč ho ještě nepeču, jsem si řekla, že do toho konečně půjdu. A nelitovala jsem. Stačí pár ingrediencí, jedna vařečka, vše zamíchat a pak už jen počkat, až se z syrového bochánku stane v troubě zlatavý a křupavý skvost. Jeho nevýhodou však je, že ho chcete sníst ještě horký. A horký a křupavý je i nejlepší!



Zpět na úvod

©2013-2014 Všechna práva vyhrazena