Základní rajčatová omáčka a ricottové gnocchi

Milý deníčku...i když se už vzdáte myšlenky na léto, rajčatové sezóny se ještě vzdát nechci. Moje jednoduchá rajčatová omáčka na těstoviny potěší i začátkem podzimu, vlastně, vařím ji celoročně, i když v zimě si vezmu na pomoc plechovku konzervovaných rajčat. Je snadná, rychlá a skvělá, prostě jeden z těch klasických rodinných držáků. A pokud ji doplníte domácími nadýchanými a lehkými "ňoky" z ricotty, které jsou, ač se to na první pohled nezdá, strašně snadné, dostanete kombinaci naprosto nepřekonatelnou...

...i když, se špagetami je rajčatová omáčka taky naprostá pecka!

Když na snídani...tak do Oblac?

Milý deníčku...místo, kam vzít své zahraniční přátele či obchodní partnery na snídani, to jsou Oblaca na Žižkovské věži. Prostor je pro mne nepochopitelně rozdělen na restauraci, kavárnu a bar, ale stoprocentně chtějte všude stůl u okna. Výhodou je, že nemusíte platit vstupné do vyhlídkové plošiny v následujícím patře, výhled máte prakticky stejný. Upřímně, kvůli jídlu sem fakt nechoďte. Ale pokud hledáte místo na snídani za jasného dne, kdy se Praha probouzí z mlžného oparu, a chcete své přátele/ protějšek trochu oblbnout, bude to právě tady. Obsluha nic moc, s lehce otráveným výrazem, šílené položky v menu (100g slaniny/šunky/ či sýru k jídlu navíc, porce za cca 80 Kč či naprostý úlet v podobě palačinek za 2 stovky (!), a ten všudy přítomný pocit, že platíte jen ten výhled:) Ztracená vejce s pažitkou (80 Kč), byla opravdu dobrá, bohužel nyní již nejsou v nabídce,

Minestrone

Milý deníčku... sluncem políbená rajčata, voňavá bazalka z kořenáče, šťavnaté cukety, mrkev čerstvě vytažená ze záhonu, poezie konce léta, která mne nutí naladit se na nostalgickou notu...tuhle zeleninu si nejlépe vychutnám se štiplavou chutí parmazánu v hutné zeleninové polévce, kterou můžete v mnoha obměnách vařit po celý rok z jakékoli zeleniny, kterou zrovna máte po ruce - celer, cizrnu, hrášek, patizón.... kromě červené řepy asi prakticky cokoli.

Nektarinkový crumble

Milý deníčku...v létě se vždy snažím volit opravdu jednoduché recepty, které jsou snadné a nenáročné na přípravu. Taky už jen z hlediska vlastního pohodlí chci zkrátit dobu, kdy v kuchyni jede trouba na plné pecky, na minimum. A nikdy nevynechám tento crumble. Ač ho mám ráda i v jeho "zdravější verzi" s rebarborou a jahodami, nektarinková, popřípadě broskvová verze není o nic horší. A co víc, ovocný základ je variabilní, když k němu přidám pár kapek rumu, sherry nebo portského a nechám vychladit, mám výborný ovocný salát. Zde ale místo máty volím raději bazalku. Nektarinkový crumble je skvělý jako snídaně nebo dezert na líné odpoledne, v létě jej nejlépe doplníte vychlazenou zakysanou smetanou nebo vanilkovou zmrzlinou. 

Pljeskavica

Milý deníčku...horké letní večery je třeba co nejlépe využít. Ačkoli moc nejsem fanda grilování, grilované pljeskavici nikdy neodolám. Tahle balkánská specialita se tradičně podává s pitou, kajmakem (něco mezi smetanou a sýrem), velkým množstvím syrové cibule a hlavně ajvarem - zeleninovou pastou z paprik, lilku a rajčat. Skvěle vynikne právě v kombinaci s mletým masem a zvláště s touto vynikají, šťavnatou plejskavicí (i když já ho můžu i v kombinaci s čerstvým sýrem a křupavým pečivem). Na zatím nejlepší jsem narazila v Lidlu, mají ho ale nepravidelně. A moje pljeskavice se neobejde buď bez bílého bramborového chleba, nebo domácích, v troubě pečených hranolek, na něž recept najdete zde.

Lecsó neboli lečo

Milý deníčku...asi k žádnému jídlu jsem neměla tak rozporuplný vztah. Lečo byla pro mne v dětství, nebojím se použít toho slova, nechutná věc, plná zeleniny (rovněž nechutné) a rozmáčených vajíček. Brr. Jíst tohle bylo vážně za trest. A teď? Nedokážu si bez něj léto představit. Maďarské leczsó je prostě pecka, plná voňavých uzrálých rajčat a papriky, toho nejlepšího co v létě dozrává. A nic nezkazíte paprikovou nebo jinou dobrou masovou klobáskou. A vychlazeným pivem. Jó étvágyat!

Bún bò Nam Bộ

Milý deníčku...v letním horku potřebuji spoustu zeleniny a pokud k tomu všemu chci i skvělé maso, sáhnu po klasice vietnamských bister plné vůně a neskutečných chutí, Bún bò Nam Bộ. Po letních závitcích moje nejoblíbenější jídlo. Pochází z jižního Vietnamu a po rozklíčování z toho dostane překlad jako nudle bún s hovězím (bò) z oblasti Nam Bộ. A jelikož si nebudu hrát na odborníka, sáhla jsem po prověřeném receptu, jak jinak, než od Viet Food Friends. A zjistila, že stejně budu muset improvizovat. Asijskou perillu jsem takhle večer po práci fakt nesehnala (zkuste SAPU nebo holešovickou tržnici, ale můžete si ji lehce vypěstovat, jak dokazuje pan Cuketka zde), citrónovou trávu výjimečně také ne a pro sušenou cibulku jsem se odmítla práskat přes celé město do Ikei. Asi kdybych nakupovala den předem tak by to (v Praze) nebyl problém, ale pokud máte okamžitý nápad v pátek večer, moc s tím nenaděláte. Ale poradila jsem si a myslím, že moje varianta je úplně v pohodě na běžné vaření. OK, klasické Bún bò Nam Bộ jako od vietnamské maminky to nebude, ale myslím, že není zač se stydět. Koriandr, zelenina, zázvor (jo, improvizovala jsem), oříšky a skvělé šťavnaté maso.

Wolfgangsee - jezero, radler, jídlo, hory a dirndl

Milý deníčku...pokud ještě nemáte tip na letní dovolenou, zkuste sousední Rakousko! Upřímně řečeno, dovolenou si nejlépe užiji v Rakousku u jezer. Skvělé služby, nádherná příroda, čistá voda, hory a úžasné jídlo. Žádné kompromisy. A pokud jste se nenechali zlákat k návštěvě Attersee minulý rok, Wolfgangsee, další z ledovcových jezer v oblasti Salzkammergut, na pomezí Horních Rakous a Salcburska, je naprostá pecka. Z Čech sem dorazíte za pár hodin a čeká na Vás nádherná příroda, čistý vzduch, průzračná voda a hlavně rakouská kuchyně. Ok, a taky to můžete vzít trochu sportovně a užít si dosytosti turistiky, cykloturistiky a podobných nesmyslů :) Asi nejmalebnějším místem v oblasti Wolfgangsee je malebné městečko St. Wolfgang. Turistickým ruchem žije St. Wolfgang již od nepaměti a každé ráno zde potkáte hordy asijských turistů mířících ze Salcburku přes St. Wolfgang do Bad Ischlu. A místní turismus proslavila hlavně opereta Im Wessein Rössl, odehrávající se v místním hotelu, jak jinak, Im Weissen Rössl, tedy U Bílého koníčka. Kdybyste si chtěli poslechnout filmovou verzi natáčenou v autentických lokacích, najdete zde.

Jinak rakouská klasika. Ranní mlhy nad jezerem. Kostel s nádherným dřevěným oltářem, náměstí, restaurace a ubytování. Obchody s cetkami a suvenýry a jedna sámoška s celkem slušným výběrem vín. Co byste chtěli víc?