pátek 16. října 2015

Madeira, ostrov věčného jara



Milý deníčku...jakmile začne být zima, začínám přemýšlet o teplejším podnebí. Ale ne zas moc horkém a proto Madeira, ostrov věčného jara, splňuje dokonale mé představy. Ležící uprostřed Atlantiku, horské masívy, odlehlé původní vesnice, divoká vegetace, koberce květin, vodopády, strmé útesy nad modrými vlnami oceánu, kde můžete zahlédnout delfíny či tuleně ...a na druhé straně vřelí obyvatelé, exotické plodiny, velice moderní infrastruktura, výborné jídlo a především neutuchající turistický ruch. Dostanete se sem jak třeba přímým letem z Londýna, tak Vám nic nebrání spojit návštěvu Madeiry například s Lisabonem. Což je možnost, kterou preferuji já. Je to nefalšovaný, opravdový přírodní ráj. Divoce rostoucí strelície, hortenzie na skalách, africké fialky, v zimním období objevíte i divoce rostoucí kaly, přepadávající vodopády, buganvílie a palisandry, prostě to vše Vám dodává pocit, že jste se ocitli přímo v ráji.



Od jižního pobřeží se směrem do vnitrozemí dostanete na náhorní plošinu Paúl da Serra, kde si budete připadat opravdu jako někde ve Skotsku - bujná zeleň pokrývá oblé kopce a za jasného počasí dohlédnete až na severní i jižní konec ostrova. Počasí je na Madeiře ovlivňováno lokálními mikroklimaty, proto se můžete během pár desítek minut dostat z relativně teplého a slunečného počasí do ponurých skotských mlh.



Je to protiklad oproti zbytku hornaté části Madeiry, která je spíše více rozeklaná a porostlá bujnou vegetací. 



Hory jsou také skvělým bodem pro turistiku, zvlášť pokud zvolíte cestu podél levád, neboli do skal vytesaných zavlažovacích systémů, kterých je po Madeiře rozeseto na 2000 km.




Sopečný ráz ostrova je nejlépe vidět v městečku Porto Moniz, kde se můžete za teplého počasí vykoupat v mělkých přírodních bazéncích, vyhloubených v útesech.




Na Madeiru je škoda jet na klasickou válecí dovolenou. I když k tomu polovina hlavního města Funchalu se svými luxusními hotely přímo vybízí. Stejně tady nemáte písečné pláže, jen opalovací mola a nejbližší písek hledejte na dvě hodiny vzdáleném ostrově Porto Santo. Ale staré město má něco do sebe. Na jedné straně přístav s obřími výletními loděmi, na druhé spousta parků, květin a koloniální architektura. Na jedné z hlavních tříd jsem si tak připadala jak v ulicích Havany.





 A pokud by vás městský ruch unavil, zkuste to v botanické zahradě či výletem lanovkou nad město do městečka Monte, návštěvu hrobu Karla I., posledního rakouského císaře a následným sjezdem dolů do Funchalu v proslavených koších, které si zamiloval i Ernest Hemingway. Upřímně, na mě moc velká turistické atrakce,





já se radši mrknu na proslavenou tržnici, kde seženete jak čerstvé maso, exotické ovoce, rozmanitou zeleninu nebo květiny











nebo dám přednost kulinárním pokladům madeirské, potažmo portugalské kuchyně. A nejlépe kávě, která se portugalsky řekne bica  a lahodným pastel de nata. A nic víc nepotřebuji.




Nebo možná ano:) Madeira nabízí spoustu regionálních specialit. Již třeba takový chléb. Tradičním plochým, lehce nasládlým pečivem  je zde bolo de caco, kdy bolo vlastně znamená koláč a caco bazaltovou nahřátou plotýnku, na které se peče. A na ní dostanete i další madeirskou specialitu, steak který si na ní vlastně připravíte sami. Nic pro mne, nepřijde mi zábavné si v restauraci sama vařit:)





A opravdový koláč, neboli bolo del mel, medový koláč, je dalším z regionálních produktů. Je plný rozinek, mandlí a chutná jako něco mezi perníkem a anglickým vánočním pudinkem, tudíž se dá jíst jen po malých kouscích.





A nebyla by to ta pravá Madeira bez Madeiry. Madeirské víno vzniklo vlastně náhodou. Mořeplavci doplňovali na Madeiře víno, které  bylocestou přes rovník zahříváno až na 45 stupňů a následně tedy připlutím do chladnějšího podnebí zchlazeno. Dnešní postup je podobný, avšak provádí se ohřátím ve speciálních pecích estufas. A ač jsou madeirské vinice malé, toto dezertní víno je unikátní. V chuti je více ovocné než portské, není ani tak sladké a chutná po slunci.






A  Madeira není jediným alkoholickým nápojem, na kterém budete na Madeiře ulítávat. Naprostým zabijákem je něco mezi likérem a koktejlem, s názvem poncha, která se připravuje z pálenky Aquardente de cana, vypálené z cukrové třtiny. A smíchá se s medem, cukrem a čerstvou citrónovou šťávou.



Musíte vše pořádně zamíchat, aby to mělo grády...





A překvapivě dobře Vás zahřeje v horách...





...a výborně osvěží ve vedru. Ale pozor! Je to velice, velice nebezpečné pití. Již po třech máte pocit že se s Vámi točí země a máte co dělat, abyste došli domů...




Hodně ponchy se také vypije během oslavy masopustu v únoru, kdy jsou ulice na několik dnů zahlceny tu kostýmy, tu kroji nebo maškarní postavami. Nebo něco na ten způsob, no, posuďte sami....



Nu a nebyl by to správný ostrov, pokud byste tu nesehnali spoustu ryb. Tradiční bacalhaou, neboli sušená treska se vyvěšuje a suší..




a největším lákadlem je ošklivá černá ryba espada, která vypadá jako úhoř zkřížený se štikou, okounem a hadem. Pozor, neplést s další místní specialitou, espetadou, což je maso na jehle. Maso má jemné a dalo by se říct, lehce nevýrazné. Proto si madeiřané vymysleli mnoho způsobů přípravy, z nichž ten nejšílenější je espada s banány. Ano, s banány. Madeira je totiž jedním z největších producentů banánů, stromky s banány jsou rozesety po všech možných strmých polích a proto se s nimi setkáte velmi často. V kombinaci s rybou jsou, no..zajímavé, což si ukážeme dále. A pozor, tady pochopíte, že normální banány nejsou ty přezrálé žluté odněkud ze supermarketu, ale zelené, tuhé a škrobovité. Proto se také výborně hodí na vaření.




Espada je také moc dobrá v česnekovém těstíčku, s tradiční přílohou, neboť kombinaci brambor a rýže tu cpou kamkoli.




Pokud jde o restaurace, ve Funchalu je většina hodně turistická, moc lokálních tu není, i když mají jednu michelinskou hvězdu, ale já bych rozhodně Vás poslala do restaurace Leeno's Bar & Restaurant, v hotelové části Funchalu. Jednoduchá, moderní, ale jestli chcete ochutnat typicky madeirská jídla, běžte sem.



Jako předkrm vám opravdu doporučuji dát si čerstvě nachytané grilované přílipky. S bylinkovým máslem je to neskutečně dobré.




Přílipky se sbírají zachyceny na kamenech při odlivu a jsou fakt skvělé.





Nebo klasiku v podobě chobotnicového salátu. Marinová chapadla byla křehká a šťavnatá.




No a na vyzkoušení si nemůžete nedat espadu v těstíčku s banány. Pokud přežijete kombinaci masa a ovoce, bude vám to chutnat. Tím že jsou banány zelené, jsou tuhé a nerozpadají se, nejsou ani tak moc sladké.



A pokud rybu a banány fakt nedáte, zkuste ji s čerstvými krevetami.




A na závěr mučenkový pudink s cherimoyou (ovoce chutnající po smetaně).




A na Madeiře si především užívejte, takže slunce, palmy a Madeiru!





 Adresy:
Leeno's Bar & Restaurant
Rua de Leichlingen 30
Funchal
Tel: +351291627 184
http://www.leenos.pt/




Žádné komentáře:

Okomentovat

Zpět na úvod

©2013-2014 Všechna práva vyhrazena