středa 24. června 2015

Istanbulská mozaika


Milý deníčku...Istanbul is not Constantinopole, jak zpívali v 50. letech Four Lads (mimochodem velice chytlavý song) a proto, když si dáte rande v Konstantinopoli, bude Vás protějšek čekat v Istanbulu. Nebo v Cařihradu. No prostě jen takový otřepaný vtip: ) Istanbul je město mnoha tváří, nejen, že se v něm snoubí Evropa s Orientem, ale tento mix kultur je znát na rázu a charakteru celého města.Neskutečně krásná architektura, kultura, náboženství, jídlo a pohoda. Barevné lampičky na bazaru a vůně koření. Tisíce a jedna noc.


A také plno smogu. Dokonce tak, že mi návrat do Prahy připadal jako rajská oáza a vzduch v Praze voněl! Celá natěšená jsem však nasedala do linky Turkish Airways, za mě poslední slušné aerolinky. Už jen lokum neboli turkish delight (sladká kostka plná ořechů, čtěte níže) na přivítanou! A navíc, já jsem na leteckou stravu trochu ulítlá a tohle mi fakt chutnalo!


Uzený losos s bramborovým salátem (příjemné zjištění, v Turecku mají br. salát úplně stejný jako my!), lilek, rýže, maso, sýr, pečivo, cheesecake...a dvojka tureckého chardonnay! A upřímně, ani v té výšce nebylo špatné, takže jsem se těšila, až si koupíme celou láhev. A měla jsem zažít menší šok neboť

Alkohol je v Turecku zatraceně drahý!

V průměru seženete v Istanbulu plechovku piva Efes (takové asi to nejznámější) za cca 6 TRL/60 Kč (přepočet cca 1 TRL = 10 Kč), což je cena, za kterou ho seženete i tady.Víno potom od cca 150 Kč nejlevnější a taky nic moc. Normální cena je tak 3 stovky, ovšem mluvíme tu stále o stolním víně... Tudíž má rada pro všechny - kupte si něco v duty free:) A pokud jde o další nákupy...

I normální potraviny nejsou za babku!

Cena potravin je víceméně dána tím, že se v Turecku nic moc neprodukuje a jak jste mimo EU, cena obyčejného Danish blu 200g vyletí na slušných 350,- Kč za kus. Uf. Balení sýrů je navíc obří, tady se jí ve velkém, takže 500g balení obyč sýra (peynir) seženete od 180 Kč. Máslo jsem objevila cca za 80 Kč, avšak zbytek potravin, mimo čerstvé, jsou plus mínus cenově stejné jako u nás. Ovšem nezapomeňte si v supermarketu koupit koření s názvem pul biber, rozdrcený červený pepř, krásně to návykovou pálivou záležitost! Jasně, taky ho můžete koupit na bazaru s kořením, ale přiznám se, mě to nijak nebralo, stejně jako Velký bazar, prostě jen lákadlo pro turisty s cetkami.. Ale abych si pořád nestěžovala..stejně to nejlepší co můžete v Istanbulu pít je

Çay



neboli čaj po našem. Také asi první turecké slovo, co se naučíte. Vyslovuje se totiž, chvíle napětí, čaj. Osobně neznám nic lepšího, než se povalovat v kavárně, stejně jako místní, u skleničky černého čaje. Nejlepší je tzv. rize čaj, což je odrůda pěstující se na východě Turecka v provincii Rize. Má nahnědlou jantarovou barvu a dostanete ho v tradičních skleněných koflících. Cenově se v průměru pohybuje kolem 20,- Kč a doporučuji si jej hodně osladit, minimálně tři kostky cukru. Za mně asi nejlepší odpočinek v kavárnách v Kadıköy, na promenádě směrem k lodnímu terminálu, kde můžete popíjet čaj a sledovat delfíny skákající v Bosporu (vážně, nekecám) a nebo v Karaköy u rybího trhu, zahradní kavárně Karaköy Kahvesi.


Rybí trh v Karaköy

stojí rozhodně také za návštěvu,
                            

projděte si jej až na konec a dejte si balik ekmek, rybí sendvič připravený z grilovaných ryb, čerstvě chycených o kousek dál v Bosporu. Asi nejlepší je s makrelou, ale i sardinkový nebyl špatný, jen s více kostmi. A k tomu samozřejmě čaj :)



Turecko, potažmo Istanbul je země zaslíbená jídlu. I z normálního street food je tu prostě fancy záležitost. A jelikož o kebabu, pide (turecké pizze), kumpirech (plněný brambor) a sezamových preclících s melasou si přečtete v každém průvodci, já Vás rovnou pošlu dál za Galatský most, mimo čtvrť Sultanehmet s mešitami a muzei, i vymydlený Fatih, do čtvrti kaváren, barů a restaurací Beyoğlu, neboť tam to teprve žije aneb

Za Dürüm z Dürümzade šla bych světa kraj!



Dürümzade, podnik specializovaný na dürüm, neboli wrapy s masem a zeleninou je naprostá mana nebeská. Už i šéfkuchař Anthony Bourdain jej vychválil, protože mu zde fakt chutnalo a já na něm začala ulítávat natolik, že jsem tři čtvrtiny pobytu nevečeřela nic jiného. Fakt, takhle dobrý byl. Představte si šťavnaté kořeněné mleté maso (adana) či jemné nepálivé (urfa), dokonale vyladěné v chuti, nebo mladé jehněčí (kuzu), zabalené se zeleninou, cibulí a petrželkou v křupavé placce. A jelikož jsem si oblíbila pul biber, dávala jsem dürüm čím dál pálivější, až se nám smáli, že to nezvládneme. Omyl, úplně v pohodě. Dotáhla jsem to totiž do té fáze, kdy jsem mého drahého posílala pro večeři jako donáškovou službu, k Dürümzade jsme to měli naštěstí pár minut. 


A jelikož dürüm může pořádně pálit, dejte si k němu

Ayran

nápoj z jogurtu a vody, se špetkou soli, který dokáže nejen ochladit ale i báječně zasytit! A jak jsem již zmínila, k Dürümzade jsme to měli kousek, neboť se projevila naše dobrodružná povaha (ano, i naše okolí se divilo)) a bookli jsme si ubytování ve čtvrti Tarlabasi A bylo to asi to nejlepší, co jsme mohli udělat, protože

Tarlabaşi, je lepší jak National Geographic!



Čtvrť, která je sice od náměstí Taksim coby kamenem dohodil a přesto si žije vlastním životem. Polorozpadlé domy, pytle s odpadky na ulicích, všudypřítomný bordel, veškerý život odehrávající se na ulici,pobíhající děti, muži trávící celý den v kavárně a kolem klevetivé manželky sedávající na chodnících. A taky pár transsexuálů a dealeři blíže neidentifikovatelné návykové látky pod Vaším oknem. Prostě, tohle místo má své kouzlo..třeba když můžete sledovat celou tradiční tureckou svatbu, neboť se tančí a zpívá na ulici celý den! Z Tarlabasi je to ale již jen kousek na živoucí tepnu města Istiklal Çaddesi, což je dlouhá ulice plná obchodů se značkovou módou, cukrárnami, bary a restauracemi, svažující se dolů ke Galatské věži a Bosporu. A taky je kousek čtvrť

Cihangir, mekka istanbulských hipsterů!



Cihangir, to jsou něco jako pražské Vinohrady. Krásně opravené funkcionalistické domy, předzahrádky, pěkné dláždění, malé hipsterské obchůdky a kavárny pro coffee lovery. Úplná oáza klidu,přesto živá atmosféra a spousta patek a bradek. A dokonce i superhipper kadeřnictví, kde z Vás hipstera udělají! Také místo pro pravou tureckou snídani, která (jak říká má kamarádka Katka, jež v Istanbulu žila) je to nejlepší jídlo z celého dne. Představte si spoustu malý mističek se sýrem, zeleninou, olivami, vajíčka, pečivo, džem, hummus, zelenina, prostě vše možné. Žel bohu, ani jednou jsme se na snídani neodokopali a tak přidávám moji homemade variaci:)


Ostatně, v Cihangiru jsme našli spoustu dostatečně stylových kaváren s nabídkou, světově, v angličtině. A jaké pak bylo naše překvapení, když anglicky ani jedna kostkovaná žába nekvákla! :)


Ale za mě, espresso s ledem a citrónem věc hodná následování!


Ptáte se, na co espresso v Turecku, a co na to klasická

Turecká káva?


Je pekelně silná. Jako fakt až moc. I na mě, která úspěšně skrouhla svůj kávový svět na 4 denně.


Proto si k ní nezapomeňte dát nějakou pekelnou

Tureckou sladkost

Asi nejznámější je již zmiňované lokum. Kostičky připomínající marshmallow, ze škrobu, cukru a různých příchutí. Obalené v cukru nebo různých nasekaných ořeších. Já osobně moc nemusím, ale stojí za zkoušku. 



Já si radši dám baklawu. Je sice tak sladká, že máte pocit že Vám vypadnou zuby, ale ta rozkoš když kousnete do křehkého těsta s ořechy, nasáknuté pomerančovým sirupem!


Hodně dezertů se vyrábí také z datlí a nebo jsou nasáklé sirupem, jako třeba lokmasi, sekerpare (osobně jim neřeknu jinak než bradavky) a nebo si dejte sutlac, rýžový puding. A k tomu všemu hlavně kaymak! pro mě nejlepší překvapení, lepší dokonce jak clotted cream, hustá stloukaná smetana, která se stáčí do rolí, nabírá špachtlí a s obsahem 60% tuku!


A jelikož si pak člověk začne připadat fakt jako koule, chtělo by to na vzduch. Proto doporučuji výlet lodí na 

Adalar neboli Princovy ostrovy



oázu zeleně v Marmarském moři, vzdálené 2 hodinky MHD lodí z přístavu v Kadıköy. Ať již vystoupíte na menší Heybeliadě, nebo větší Büyükadě, čeká Vás pocit, jako by se zastavil čas. Výletní dřevěné vilky, květiny, zeleň a žádná motorová vozidla. Určitě si půjčte kolo nebo si ostrovy projděte pěšky či s koňským "taxi". Ovšem pozor, v Marmarském moři se fakt nedá koupat, je to víceméně taková stoka. 


A pokud dostanete hlad, skočte si zpátky ve městě na večeři do jedné z "lidových jídelen" neboli

Lokantasi



Jelikož je tu velký vývar, najíte se ve většině míst hodně levně a hodně dobře. Lokanta může označovat jak čtyřkovou jídelnu tak i honosnější podnik, prostě jídelna, kde si u pultu řeknete, co si dáte a u pokladny zaplatíte. Pečivo v ceně. Výběr dezertů klasický, baklawa skvělá. Za mě třeba Damak Tadi Lokantasi 2, kousek od Istiklal Çadessi a náměstí Taksim . Jedla jsem tu ten nejlepší špenát s jogurtem, pikantní bulgur, plněné paprikové lusky a pečené kuře s kaštany a sýrovou pěnou.



A závěrem? V Turecku frčí pro letošní léto Cheesecake Cornetto! A to je fakt pecka!


Adresy:

Karaköy Kahvesi
Fermeneciler Çaddesi No. 9
Beyoğlu, Istanbul

Dürümzade
Topcenkeler Sokagi No. 1
Beyoğlu, Istanbul
tel: 2122490147 

Damak Tadi Lokantasi 2
Atıf Yılmaz Çaddesi No. 21 A
Beyoğlu, Istanbul





Žádné komentáře:

Okomentovat

Zpět na úvod

©2013-2014 Všechna práva vyhrazena