středa 21. ledna 2015

Pot-au-feu aneb sezónní suroviny a francouzský šmrnc


Milý deníčku...ač jsem chtěla letošní návštěvu v rámci Grand restaurant festivalu po loňské neskutečné blamáži v Aureole zavrhnout, řekla jsem si, že tomu dám šanci. Letos mne zaujalo podstatně více restaurací a jejich nabízené menu, ovšem z nedostatku času jsem výběr omezila pouze na dvě. A ejhle. Několik dnů před zahájením mi byla rezervace učiněná ve Francouzské restauraci v Obecním domě (prostě čirá zvědavost) zrušena. Důvod? Někdo si pronajal restauraci na celý večer. A veškeré rezervace se jako mávnutím kouzelného proutku zrušily. Co k tomu dodat. Jestliže pro Vás nejsou "obyčejní" hosté dost exkluzivní, na podobné akce se prosím vykašlete. A proto mi z této srovnávací rovnice vyšla jako jediná možnost restaurace Pot-au-feu. A nutno dodat, že to byl výsledek výborný. Ale abych nepředbíhala. Restaurace Pot-au-feu (ano, jako to pomalu dušené hovězí se zeleninou, klasické francouzské jídlo z jednoho hrnce) je poměrně mladá, na české gastro scéně existuje jen pár let. Vede ji Jan Kracík, šéfkuchař, jehož filozofie by se dala přirovnat k návratu ke sezónním zdrojům, šmrncnuté klasickou francouzskou bistro gastronomií. Tahle restaurace mne už dlouho zajímala (jen nebyl čas/nálada/chuť) a tak jsem si řekla, že to zkusím stejně loni. Tedy dám jim šanci a buď mě přesvědčí a navnadí na další návštěvu, nebo ne.  Pot-au-feu je malinká (cca 40 míst) restaurace situovaná ve spletitých uličkách Starého města. Koncept jednoduchý, moderní, příjemný,servis s mikro nedostatky profesionální, dokonce mi přišlo fajn, že všechny návštěvníky v rámci GRF usadili v přední části restaurace a jídla sladili tak, aby byly servírovány v jeden okamžik. Jelikož jsme přišli jako poslední, bylo mi to celkem fuk, ale lituji ty, co tam již nutnou dobu seděli (navíc pokud nezvolili jako my sklenici Crémantu, mimochodem moc dobrého, jako aperitiv)...V rámci Grand restaurant festivalu (stejně jako loni - 3 chody + víno = 600 CZK) se Vám dostane vynikající ukázky místní kuchyně plus jeden amuse bouche. K čekání dostanete domácí tvarohovou pomazánku s pažitkou a pečivo. Když nad tím tak přemýšlím, možná lepší volba než klasické máslo. Ale již se servíruje amuse bouche, květákové capuccino s lanýžovým olejem. Skvělý horký shot napěněné polévky, jejíž pěna nepadá ani při posledním doušku. Na můj vkus byla jen ta jemná chuť lanýže přebita výrazným dochucení, tedy muškátovým oříškem.


Coby chod v sekci Objevujeme nové chutě byl zařazen signature dish tohoto podniku, vejce vařené na 63 stupňů společně s horkou telecí demiglace, smetanovou omáčkou a plátky černého diamantu, tedy lanýže Tuber Melanosporum. Co k tomu mám dodat? Moje ááááááááááách se muselo při ochutnání první sousta rozléhat všude. Bylo to jako božská mana, jídlo, které by muselo být na Olympu vyhrazeno jen bohům, prostě jsem z toho byla úplně odvařená. Tekutý žloutek, polotekutý bílek, vše promíchané s horkou vyladěnou demiglace a smetanová omáčka s velkými plátky lanýže...jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy jedla. Zbytek koktejlové sklenice jsem zuřivě vytřela pečivem a byla naprosto spokojená. A těšila se, co bude následovat.



No a to bylo špatně. Nemyslím, že zařadit toto jídlo později by nějak pomohlo, ale prostě to nejlepší přišlo jako první. A to mě později jako celek zklamalo...V sekci Buďme v rovnováze s přírodou byl jako druhý chod servírován filet ze sumce na másle se žloutkovo-estragonovým sabayon a hráškovou pěnou. Druhý skvělý chod večera. Ryba delikátní, skvěle připravená, napěněná omáčka lehce ovoněná estragonem a hráškové pyré, evokující mi mou milovanou nordic cuisine (kde bez hrášku nejste nic:). Spolu s vínem naprosto vynikající.


A se změnou vína přišlo asi největší zklamání večera. I když, nelze to nazvat zklamáním, jen tento chod byl jednoduše nejslabší položkou celého menu. V sekci Ochutnejme tradiční recepty byla podávána roláda z kohouta se šalotkami vařenými v telecím vývaru a pyré z pečené červené řepy, spolu se sezónní zeleninou. Šalotky skvělé, křupavé a chutné. Omáčka také. Zelenina..no mohlo to být nápaditější. Pyré z řepy - naprosto nedochucené, mdlé a jalové (navíc nastavené bramborami, to mi nikdo nevymluví). Kohoutí roláda - jako nápad super, kombinace dvou druhů masa (tmavé ze stehen a bílé z prsou) zapříčiní to, že vždy polovina bude šťavnatější (ta tmavší) a ten zbytek bude strašně suchý a zacpe Vám pusu. A nepomůže tomu ani obalení v tukové bláně. Pokud by se to chuťově doladilo, bylo by to vynikající, takhle to byl nudný průměr. A navíc přepepřený.



Škoda. Ale poměr dva vynikající chody a jeden horší je naprosto skvělé skóre a nutí mne k naplánování další návštěvy mimo jakoukoli akci. Cenově vyjde Pot-au-feu sice poněkud výše, ale už jen to vejce s lanýžem je pro mne nutným důvodem zkusit více. A co je samozřejmě úsměvné, zařazení tří slaných chodů Vás přímo nutí si objednat kávu a dezert. Káva - výborná. A dezert? Zvolila jsem klasiku - Crepe Suzette za 145 CZK. Osobně bych je více oflambovala, ale pomerančovo-alkoholový přeliv byl výborný. 


Shrnuto podtrženo - koncept, o který se v Pot-au-feu snaží, je mi velmi sympatický. A minimálně se mi líbí, že bych tu měla oblíbený signature dish, který jinde neochutnáte. Takže rozhodně to stojí za další vyzkušení.  A přetechnizované toalety ? Ale no tak...

Pot-au-feu
Rybná 1065/13
Praha 1
tel: 739 654 884


Žádné komentáře:

Okomentovat

Zpět na úvod

©2013-2019 Všechna práva vyhrazena