Vídeň klasická I.- od snídaně k obědu

Milý deníčku...Vídeň je jedním z nejbližších a nejkouzelnějších měst. Člověk se tam hned cítí jako doma, možná je to i tím, že na české kořeny narazíte na každém rohu. Čas zde plyne pomalu, langsam, nikam nemusíte spěchat, jen si sedět v kavárně, upíjet svůj kleiner brauner a přemýšlet...ne nadarmo je Vídeň ideálním místem pro kavárenské povaleče (jako jsem třeba já :-) Navíc, jelikož se blíží Vánoce, mnoho z Vás do Vídně vyráží na vánoční trhy a nákupy. Ač já mám Vídeň nejraději na podzim, kdy vše hraje barvami, gurmánskou Vídeň si můžete dopřát kdykoli :-) A že není ve Vídni o skvělé jídlo nouze! Jasně, můžete zkusit nějakou ceněnou michelinskou restauraci, nebo si dát jen párek v rohlíku na Stephansplatz...a nebo zkusit pěkně vše postupně. Od snídaně po večeři. A klasicky, po vídeňsku.

 

Na snídani si zajdu do kavárny Café Hawelka. V roce 1939 ji v ulici Dorotheergasse kousek od Stephansplatz otevřel pan Leopold Hawelka se svou ženou Josefínou. Brzy se stala centrem vídeňského uměleckého dění. Je to ta nejklasičtější kavárna do které byste kde mohli zavítat. Thonetky, polstrované boxy, přítmí, narváno a přitom pohoda.

Zajděte si sem hned ráno, otevírají v deset a dejte si ranní kávu, kleine brauner (malou kávu), melange (větší se smetanou) nebo einspanner (se šlehačkou). A k tomu jako mnoho jiných domorodců párky, vajíčka nebo ještě čerstvý a horký domácí jablečný štrůdl

 

a nebo klasický lívan, litý koláč se švestkami. Moc dlouho neotálejte, buchta i štrůdl mizí rychlostí blesku a do hodiny zbude jen klasický sachr dort. "Ale já bych si dala buchty?" ptám se sympatického vrchního, který ladně proplouvá mezi stolečky a myslím na čerstvé buchteln mit möhn, české honzíkovy buchty, které zde začala péci paní Josefína a dodnes jsou podnikovým highlight. "No madam, entschuldigen, ale ty pečeme pouze večer". Jasně, ono chvíli trvá než Vám vykyne těsto:-) Takže pro příště- když na buchty, tak až po Opeře! Když si oblečete kabát, zezadu se přiřítí pan Günter Hawelka, syn pana Leopolda, současný to majitel a třese Vám rukou, přeje ein schöner Tag a děkuje za návštěvu. Možná zůstanete chvíli paf jako já, něco tak milého, co Vám projasní den skoro nikde nezažijete. Po snídani si zajděte na procházku po památkách v centru a ouha! Je čas k obědu! Jelikož jsem měla prakticky jen malou snídani, je čas dát si něco pořádného.

Figlmüller je naprostá klasika. Jak původní v ulici Wolzeille nebo novější hned vedle, v Bäckerstraße. Rezervace nutná. Ač si řeknete, že je to lákadlo na turisty, jste vedle. Ten řízek za to prostě stojí.

 

Je tak do tenka vyklepaný, že zakrývá celý talíř. Strouhanka z kaiserek je nádherně zlatavá a vy se už těšíte na šťavnaté maso pod ní. K tomu bramborový salát (pozor, po rakousku erdapfelsalat zakápnutý dýňovým olejem a salátem z polníčku (recept zde). A u Figlmüllera jsem měla ten nejlepší salát, co jsem kdy jedla, nekecám. K jídlu doporučuji nejen pivo, ale i víno z vlastní vinice Figlmüllerů z Grinzigu na samém okraji Vídně. Ale k tomu se ještě dostaneme. Pokud je na Vás řízek moc těžký, zkuste další rakouskou klasiku, tafelspitz. Je to vařená květová špička, tedy čisté hovězí maso, podávané v čisté masovém vývaru s vařenou zeleninou, morkem, šťouchanými a restovanými bramborami, jablečným křenem a pažitkovou omáčkou.

 

 

 Křen je pěkně pikantní a pažitková omáčka je jemná díky vařeným žloutkům, které se do ní přidávají. Bylo to nejoblíbenější jídlo Františka Josefa I., a moc se mu nedivím.

 

 

 Je to naprostá lahoda, když si ukrojíte kousek masa jako dort, naberete brambor, křen, omáčku a nahoru pěkně posadíte morek. Toho se nebojte, chutná trochu jako žampion. A pokud máte pocit, že se do Vás už nic nevejde, dejte si pěkně na vytrávení nějaký šnaps, třeba Marillenschnaps neboli meruňkovici.

 

 

A už se můžete těšit, co si dáme k večeři!



Café Hawelka
Dorotheergasse 6,
1010 Vídeň
+43 1 5128230

Figlmüller
Wollzeile 5,
1010 Vídeň
+43 1 5126177

Bäckerstraße 6,
1010 Vídeň
+43 1 5121760