Nudle s pečenou dýní

Milý deníčku...za oknem to sice vypadá na pozdní léto, ale když člověk vykoukne ven, je to naprosté šálení smyslů. Pokud vstáváte do práce brzy ráno, soucítím. Je prostě zima. Mám ale strašně ráda podzim, prakticky nejvíc ze všech ročních období. Můžu se zachumlat do svetru, beztrestně pít horkou čokoládu s chilli, jíst pečené kaštany a procházet se studenou podzimní krajinou. No a hlavně ty barvy...Co potom dokonale splňuje moje podzimní chutě, je dýně. Nejen v polévce, ale právě například s těstovinami. Čili něco pěkně barevného, ale nečekané chuti. Přiznám se bez mučení, tento recept není můj. Bohužel však již netuším, kde ho můj manžel vyčetl...Ano, tyto těstoviny jsou výhradně doménou mé lepší polovičky, ovšem mám povolení je představit :-). Pečená dýně má krásně oříškovou chuť, křupavý pršut se rozplývá na jazyku, chilli paprička dodá pikantnost a vše krásně a překvapivě doplňuje citrusová omáčka.

Mrkvový krém s čedarem

Milý deníčku...když člověk onemocní, nemá na nic náladu a nic ho netěší, však to všichni známe. Nejlepším lékem je dle mého je samozřejmě jídlo, tedy něco zdravého a přesto něco, co Vás potěší a pohladí a je dostatečně výrazné, protože jak známo, s nemocí odchází i chuť. A taky to musí být tak snadné, aby to zvládl uvařit partner, odrostlejší potomek či samotný pacient, tedy Vy. Já v případě nemoci doporučuji buď klasický kuřecí či slepičí vývar, ale ten je poněkud zdlouhavější na vaření a na to člověk, který prská, smrká, kašle či je skolen jiným neduhem, prostě nemá čas ani náladu. A proto je nejlepším řešením můj mrkvový krém s čedarem. Je to polévka, na kterou vše jen nakrájíte a pak rozmixujete. Pokud neseženete čedar, tak si nezoufejte a použijte jiný sýr, co se rychle rozpustí, třeba blaťácké zlato. A když Vás žádné neduhy netrápí, buďte šťastní a vychutnejte si tuto oranžovou dobrotu jen tak.

Schnitzel mit Kartoffelsalat

 

 

Milý deníčku...když začne být venku zima, chce to něco pořádného a klasického. Nejlépe pořádnou flákotu. A co může být klasičtějšího než řízek. Pěkně do tenka vyklepaný, skoro přes celý talíř, zlatavý a křupavý. Ačkoli řízek pochází z Itálie, právo na něj si přivlastňují Rakušané, a je jedním z českých národních jídel. Zatímco u nás si jej k nedělnímu obědu jako od babičky dáte s lahodnou bramborovou kaší či bramborovým salátem, v Německu k němu dostanete pěknou porci vařené zeleniny s omáčkou. A kdo by zapomněl na chleba, hořčici a řízek coby výletovou svačinku! Pokud však chcete zkusit něco jiného, doporučuji rakouskou úpravu. Tenký a pěkně křupavý, doprovázený vlažným bramborovým saláte bez majonézy a salátem z polníčku. No a pokud na něj seženete telecí kýtu, je to jen další plus. Pokud ne, zapomeňte na vepřovou kýtu a vemte si pěkně prorostlé plátky krkovičky. Bude pak krásně šťavnatý a ne jako podrážka. Řízek prostě dělám vždy, když člověk potřebuje povzbudit a svět se vždy hned zdá lepší :-)

 

Mandlový koláč s hruškami

Milý deníčku...francouzské koláče jsou výborné nejen na slano, ale především na sladko. A toho by teď, na podzim, kdy dozrává všechno to výborné ovoce, byla škoda nevyužít. Pokud slunce prostě nevykoukne, co Vám zbývá než si zalézt pod deku, uvařit dobrý čaj, vzít si knížku a vychutnávat si nějaký dobrý ovocný koláč. Hřích, který je povolen. Jelikož jsem měla skvělé domácí hrušky od mé štítecké babičky a plný kufr francouzských kuchařek, které jsem si dovlekla z dovolené, tak jsem tento tarte amandine aux poires vzala sebou na jednu velice příjemnou podzimní návštěvu a neskromně přiznám, že slavil úspěch. A jelikož by se mi podle klasického receptu, jež vyžaduje velice křehké máslové těsto pâte sablée, prostě při tom přenášení přes celé město rozpadl, udělala jsem základ z pevnějšího pâte sucrée. A nebylo to vůbec na škodu. "Marcipánová" náplň v tomto koláči krásně koresponduje s nakyslostí hrušek a vše doplňuje sladké a křupavé těsto.

 

 

Paříž - Benoit

Milý deníčku...Francie je má srdeční záležitost a o francouzské gastronomii toho bylo napsáno už mnoho. Nemíním vychvalovat delikátnost francouzské kuchyně, ale rovnou vám doporučím místo, kde opravdu poznáte, o čem to vlastně je. V Paříži se dobře najíte v kterémkoli bistru nebo brasserii, vsaďte na to, když mezi hosty uslyšíte francouzštinu. Pokud ovšem chcete skloubit atmosféru typické brasserie, typická a poctivá jídla, přátelskost obsluhy a přesto prvotřídní servis a haute cuisine, pošlu Vás do Benoit. Tento podnik se nalézá ve čtvrti Marais, kousek od Centre Georges Pompidou, svatomartinského kanálu a "břicha Paříže", tedy v samém centru. Benoit byl otevřen již v roce 1912 a skoro po 93 jej vlastnila jedna rodina. V roce jej 2005 převzal do svého konsorcia nestor francouzské gastronomie, chef Alain Ducasse, mimo jiné držitel 21 michelinských hvězd. Pod jeho, a především pod vedením šéfkuchaře Erica Azouga získal Benoit také hvězdu.

Carbonara

 

Milý deníčku...carbonara je jeden z nejrychlejších a nejsnadnějších druhů přípravy těstovin, který Vám nejen příjemně zahřeje žaludek, ale je to jídlo, po kterém se cítíte prostě skvěle. Stačí nabrat si plnou vidličku, labužnicky vysrkávat hedvábně jemnou omáčku a vychutnávat si dobře propečený špek...Ano, vím že tradiční recept žádá špagety, ale pokud použijete bucatini, makaróny či jiné duté těstoviny, omáčka se pěkně dostane všude, obalí je nejen zvenčí ale i zevnitř...Co radím použít - pokud možno domácí vejce, pokud ne tak něco jim podobného a opravdu dobrý a hodně masitý špek, musí po opečení pořádně křupat, ne se jen vyškvařit. Nejlépe něco mezi pršutem a špekem, takže Vás zcela nepatrioticky odkáži na produkci rakouských sousedů, bohužel jsem zatím nenašla nic podobného v domácí produkci - pokud máte tipy, sem s nimi do komentářů!

Rajčatový quiche s kozím sýrem

 

Milý deníčku...rajčatová sezóna právě vrcholí a já se toho snažím co nejlépe využít. Rajčata jsem již odmalička nesnášela, ale naštěstí se to před pár lety zlomilo. Od té doby jsem doslova závislá na mé variaci na caprese, tedy rajčatech, mozzarelle a bazalce, zalitých dobrým olivovým olejem a lehce zakápnuté balzamikovým krémem. A co si představit lepšího než krajíc křupavého chleba s máslem a solí a k tomu rajčata vonící sluncem a pozdním létem...S kozím sýrem jsem to měla podobně, dlouho jsem s ním bojovala, ale dnes ho zbožňuji ve všech možných podobách. Pokud jste na tom stejně jako já, začněte s jemným kozím krémovým sýrem, zvykejte si pomalu a zkuste jej zakomponovat jako součást jiného jídla. Jako například do tohoto naprosto snadného quiche s kozím sýrem a rajčaty. Rajčata se neskutečně dobře se sýrem doplňují a křupavé celozrnné těsto tomu všemu dodává oříškovou příchuť.

 

 

Dýňový krém

Milý deníčku..a je to tu. Moje nejmilejší roční období. Rána jsou studená, obloha skandinávsky modrá, fouká čerstvý vítr, začíná být sychravo, stromy se barví a vzduch tak zvláštně voní...zkrátka podzim je tu. A hlavně se člověk naladí na barevná jídla, která zahřejí nejen po těle, ale hlavně po duši...A dýně se na obě věci hodí perfektně, je to takové koncentrované slunce. Přiznám se, že vůbec netuším, proč se u nás dýně moc nepěstovala a když ano, tak taková ta obří na kompostu na zahrádce a vyráběl se z ní pouze kompot s ananasem, který všichni žáci naší základní školy nesnášeli (já ho naopak miluji dodnes :-) Druhů dýní je několik, já používám jen Hokkaidó, má krásně tvrdou dužinu a oříškovou chuť. Nejjednodušším dýňovým, a dle mého názoru i nejlepším, receptem je dýňová polévka. Je jemná, krémová a příprava je tak snadná, že to zvládne i dítě. Sice musíte dýni předtím vydlabat od semínek a oloupat, ale odměnou vám bude zdravý a delikátní krém.Variant podávání je nespočet - já polévku zdobím slunečnicovými nebo dýňovými semínky, můžete použít i dýňový olej, moje máma třeba zase lžičkou zakysané smetany a sušeným chilli.

 

Tartaletky s kokosovou panna cottou

Milý deníčku...panna cotta, čili vařená smetana, je ten nejjednodušší dezert s maximálním efektem. Už skoro ve všech restauracích dostanete panna cottu s malinami, jahodami, případně kreace s různými příchutěmi, od karamelu po levanduli...bohužel se liší co do kvality surovin či způsobu zpracování (apeluji tímto na Vás, panna cotta opravdu není pudink s kompotovaným ovocem!). A je fakt, že panna cotta mne vždy zachrání coby rychlý dezert po večeři pro návštěvu - je třeba maximálně 20 minut, připravíte večer předem a druhý den ohromíte:-) Chtěla jsem však něco více kreativního (a přiznám se, že i více sladkého), ale přesto rychlého a proto Vám přináším recept na tartaletky, tedy malé koláčky, s kokosovou panna cottou a pošírovanou rebarborou. Sice již je po rebarborové sezóně, ale na ozdobu tartaletek se hodí cokoli - čerstvé jahody, maliny, ostružiny, či citrusový džem (recept zde).

Lišky na smetaně a knedlík dědy Iši

Milý deníčku...že by poslední "prázdninový" víkend před námi? Pokud se Vám bude stýskat po létě, není nic snazšího než prostě vypnout z pracovního shonu a uvařit si moje typicky prázdninové jídlo. Nemusíte chodit ani na houby, lišky si již poslední dobou dají dobře sehnat na farmářských trzích, nebo v supermarketu. Ale pokud vás houbaření baví, lišky najdete hlavně mezi borůvčím v jehličnatých, borových lesích a to od června do podzimu. Je to takové krásné voňavé zlato, mají tužší konzistenci a proto se nejlépe hodí do omáček a polévek. Jak jsem již uvedla, nejraději je mám na smetaně a s domácí houskovým knedlíkem. A na ten používáme tradiční rodinný recept. Děda Iša byl manželův dědeček a ač jinak nevařil, příprava knedlíku a rýže byla vždy jeho doménou. Houskové knedlíky jsem vždy nesnášela, ale když jsem u dědy a babičky na jedné z prvních návštěv ochutnala právě tento knedlík, změnila jsem názor. To není knedlík, to je mana nebeská, kterou můžete jíst jen tak, bez ničeho a je naprosto jednoduchý na přípravu. A naštěstí jsme v naší rodině styl přípravy zachovali a knedlík proto nikdy nepřipravuji já, ale můj manžel:-). Lišky na smetaně s knedlíkem jsou prostě jídlo, kterým svoje blízké nebo jen sebe maximálně potěšíte a nebude Vás to stát moc úsilí.