Bún bò Nam Bộ

Milý deníčku...v letním horku potřebuji spoustu zeleniny a pokud k tomu všemu chci i skvělé maso, sáhnu po klasice vietnamských bister plné vůně a neskutečných chutí, Bún bò Nam Bộ. Po letních závitcích moje nejoblíbenější jídlo. Pochází z jižního Vietnamu a po rozklíčování z toho dostane překlad jako nudle bún s hovězím (bò) z oblasti Nam Bộ. A jelikož si nebudu hrát na odborníka, sáhla jsem po prověřeném receptu, jak jinak, než od Viet Food Friends. A zjistila, že stejně budu muset improvizovat. Asijskou perillu jsem takhle večer po práci fakt nesehnala (zkuste SAPU nebo holešovickou tržnici, ale můžete si ji lehce vypěstovat, jak dokazuje pan Cuketka zde), citrónovou trávu výjimečně také ne a pro sušenou cibulku jsem se odmítla práskat přes celé město do Ikei. Asi kdybych nakupovala den předem tak by to (v Praze) nebyl problém, ale pokud máte okamžitý nápad v pátek večer, moc s tím nenaděláte. Ale poradila jsem si a myslím, že moje varianta je úplně v pohodě na běžné vaření. OK, klasické Bún bò Nam Bộ jako od vietnamské maminky to nebude, ale myslím, že není zač se stydět. Koriandr, zelenina, zázvor (jo, improvizovala jsem), oříšky a skvělé šťavnaté maso.

Salát à la vietnamské letní závitky

 

Milý deníčku...bez vietnamských letních závitků, neboli Nem cuốn se v poslední době neobejdu. Pokud však nemám dostatek času a nestihnu si pro ně skočit na oběd, nezoufám a připravím si je doma. A jelikož jsem takhle na podzim líná, nechce se mi trávit drahocenný čas motáním do rýžového papíru a proto jsem zavedla variaci letních závitků v salátové podobě. Plus navíc - nemusím šetřit koriandrem ani krevetami a salát můžu spokojeně uždibovat po celý večer...

Jeden den v Hanoji

Milý deníčku...speciální den, začátek nového roku, si žádá speciálního hosta. A to hosta mne velice blízkého,"šedou" eminenci podoby tohoto blogu, mého kamaráda Jirku, se kterým nemám společnou jen lásku k tomuto blogu :-), věrnost dánským hodinkám, oblíbenost filmů Pedra Almodóvara či geniálních songů od Abby, ale především lásku k cestování a jídlu. A proto je dnešní příspěvek speciální, snoubí v sobě exotiku, tipy, vtip a lehkost...

Vietnamská kuchyně přestává být pro nás (od přírody tak trochu ignorantské) Čechy a Češky velkou neznámou. Bohužel zatím jen na několika málo místech, jako jsou Praha nebo Brno. Je to opravdu velká škoda, protože žádná z asijských kuchyní nemá takový potenciál, aby v sobě skloubila dva za normálních okolností neslučitelné prvky: nejenže lichotí českým chuťovým stereotypů, ale — a to především — je založena na autentických vůních a chutích kvalitní zeleniny, bylinek a masa. Po zkušenostech s usmaženou Čínou, studeným Japonskem a korejským eintopfem se vám snadno stane, že se po prvním nevinném setkání s velkou vietnamskou neznámou vyklube vaše srdcovka (jako v mém případě). Pro inspiraci si vychutnejte krátkou reportáž o všem dobrém, co jsem během jednoho dne v Hanoji ochutnal. Za to vše vděčím velkorysému průvodci Thangovi Phanovi, bez kterého by tento příspěvek nemohl vzniknout.

Pravidlo, bez kterého nelze v Hanoji, potažmo po celém Vietnamu, (gastronomicky) přežít a kvalitně se najíst, zní následovně: čím použitěji restaurace vypadá, čím menší plastové židličky (připadáte si téměř jako v mateřské školce), na kterých hosté sedí, tím intenzivnější a chutnější budou vaše chuťové zážitky. Zásadně doporučuji (až na jednu výjimku) no-name restaurace, které se rozprostírají přímo na ulici a které okupují místní, nikoliv místní dopravou šokovaní zahraniční turisté. Jsme v Asii, v rodišti paradoxní logiky, tj. tam, kde klid je v pohybu, kde špína je čistá…
Obyvatelé Hanoje jsou bezpochyby velcí fajnšmekři a jídlo je pro ně velkým a každodenním tématem, což se projevuje i tak, že nejenže celá třímilionová Hanoj má pouze jeden západní fastfood (KFC), ale každý Hanojan a každá Hanojanka ví naprosto přesně, na kterém no-name místě umí daný pokrm nejlépe. A já jim za to moc děkuji!