Japonské nakládané ředkvičky

Milý deníčku...tsukemono je japonský výraz pro nakládanou zeleninu, která se konzumuje nejčastěji jako doplněk rýže a polévky, kdy úžasně doplňuje nevýraznou chuť rýže a naopak výraznou chuť misa nebo dashi (rybího) vývaru a nebo jako součást kaiseki, což je styl tradiční japonské haute cuisine, slavnostní večeře o několika chodech, které jsou v naprosté harmonii, dokonalé ve své jedinečnosti, chuti, přípravě, barvě a použitých surovinách, což je vždy neskutečný zážitek. A tsukemono s přesně danými pravidly co a do čeho se nakládá, bývá většinou jedním z chodů a harmonicky propojuje všechny chody. Nejraději pro moji vlastní jarní tsukemono používám klasické ředkvičky (ano, zcela nejaponskou ingredienci ;), jimž lák ještě pozvedne pikantnost. Jsou dokonalé jako příloha k jakkoli upravenému masu a neskutečně skvělé jsou do salátů. Já si je nejraději dávám na snídani s miskou dobré miso polévky, troškou rýže a kouskem rolované vaječné omelety tamagoyaki. 

Korokke neboli japonské karbanátky

Milý deníčku...jedno jednoduché japonské jídlo, které potěší a uklidní od začínajícího předvánočního shonu jsou korokke. Korokke v překladu znamená kroketa a je tomu tak, tyto karbanátky byly do Japonska přineseny s vlivem evropské kultury na začátku 20. století. Ale samozřejmě, jak je tomu v Japonskou se všemi jídly jiného původu:), byly vylepšeny a více přizpůsobeny japonské chuti. V Japonsku je seženete ve všech supermarketech - mají je buď zmražené, či si je můžete horké koupit přímo u pokladny, nebo třeba v řeznictvích. Je to typické domácí jídlo, které dělají japonské maminky svým dětem a často figurují v odpovědi Japonců na otázku, co Vám připomíná domov. Moje korokke s mletým a masem a cibulí jsou tím nejjednodušším typem, v Japonsku seženete korokke i s kari omáčkou (s japonským kari Vám jsou schopni v Japonsku naservírovat prakticky vše: ), nebo s dýní kabocha (zimní japonská dýně, chutí něco mezi dýní a kaštany). A nejlepší je servírovat ještě horké korokke s tonkatsu omáčkou, kterou běžně seženete v japa shopech či na internetu - ano, tu omáčku kterou si dáte k Tonkatsu, neboli japonskému řízku.

Lososová pomazánka s pažitkou

Milý deníčku...lososová pomazánka s pažitkou je skvělým a hlavně velice variabilním jídlem, všechny jí uctíte, ať už v podobě skvělé svačiny, superrychlé večeře, delikátní snídaně či dokonalé party pomazánky. Nejvíce mi chutná na chlebu, ať už domácím kváskovém, kmínovém či žitném. Tvaroh vymíchaný se šlehačkou je klasický a přesto geniální základní recept od mé babičky Verči na všechny pomazánky (mrkvová, tvarůžková, šunková etc.), dostanete tak krásně kompaktní a hladkou hmotu a co si budeme povídat, se šlehačkou je vždy vše lepší :)

Špenátové balíčky & řecký salát s mátou

Milý deníčku...naštěstí je už březen, což znamená, že slunce a léto jsou prakticky za rohem. Jestliže ale potřebujete pořádnou dávku energie, moře a slunce a nekonečné sledování Mamma mia! Vás už nudí (i když, ruku na srdce, koho by nudili Skarsgåd, Brosnan a Firth, že), zkuste si vzpomínky na loňskou řeckou dovolenou (a nebo se navnadit se na tu letošní) vyvolat jinak. Primární recept pochází od Jamieho Olivera, avšak avizované 15 minut meal to není ani náhodou (kdybych měla stejnou armádu poskoků, tak možná, na tom musím ještě zapracovat :) A jelikož filo těsto není stále tak dostupné, jak bych chtěla, lehce jsem improvizovala. Ale myslím, že to rozhodně nebylo ke škodě! 

Sýrové suflé

Milý deníčku...sýrové suflé je lehounká a nadýchaná dobrota, kdybyste nevěděli že je v něm máslo, žloutky a sýr, řekli byste, že je to vlastně jen takový našlehaný vzduch...Suflé je úžasné jako předkrm, ještě lepší jako hlavní chod (nejlépe ve společnosti salátu), sklenicí lehkého vína a romantický večer může začít. Snad nejklasičtější chod francouzské gastronomie, pomyslená tečka kuchařského umění, avšak nebojte se, není to zas taková věda. Ovšem mějte na paměti -  na dokonalé suflé lidé čekají, ne naopak...

Cukeťáky

Milý deníčku...cukeťáky připravuji každé léto nejlépe z těch obřích, gigantických cuket, kterými mne nějaká dobrá duše obdaruje. Na rozdíl od malých cuket mají velké množství vody a kromě klasického trojobalu je hůře zpracujete. Ale já jsem z nich nadšená a připravím úplně obyčejné cukeťáky. Na rozdíl od bramboráků Vám po cuketě nebude těžko, snadněji si omluvíte smažení v oleji (vždyť je to jen zelenina:-) a k vychlazenému pivu si nedokážu představit nic lepšího. Musím však mít v cukeťácích hlavně (více než) dostatečné množství česneku a majoránku s oregánem. A krupice místo klasické mouky zase zaručí skvělé křupnutí.

Salát z černé čočky s koriandrem a pečenou paprikou

Milý deníčku...venku to začíná pomalu připomínat léto a proto se vracím k lehčí stravě. Jednak proto, aby si člověk trochu pročistil organismus, ale i proto, že si to pak člověk v plavkách lehce vyčítá:-) I když třeba takoví utopenci či pečené koleno s vychlazeným pivem jsou jedny z věcí, kterých se v létě nevzdám:-) Černou čočku Beluga jsem si v poslední době hodně oblíbila, má takovou skvělou oříškovou chuť. Pro podobu salátu jsem ji doplnila sladkou pečenou paprikou, česnekem a aby to nebylo zas moc zdravé, křupavou schwarzwaldskou šunkou. Když jsem salát připravila jednoho květnového večera, najednou jsem jasně cítila, že tomu něco podstatného chybí. A to byl koriandr. Ještě před měsícem jsem ho nesnášela. Takové vietnamské phở pro mne bylo díky koriandru doslova utrpením. Ale po tomto jídle jsem jej začala milovat. Salátu dodal skvělou protiváhu, lehce to šlo do asijské fusion, prostě, byla jsem nadšená. I když jsem na to musela zlikvidovat celou rostlinku koriandru:-)

Vaječný salát

Milý deníčku...velikonoční svátky jsou zdárně za námi a pokud jste stejně já barvili, případně si vykoledovali vajíčka, asi teď taky nevíte co s nimi. No a jelikož jsou Velikonoce také svátky bohatého stolu (a Váš žaludek a játra prostě dostávají zabrat), určitě budete mít doma majonézu. Když k ní přidáte cibuli a okurek, připravíte výbornou klasiku. Vlastně něco mezi dánským æggesalat, který prostě nemůže chybět (nejen) na velikonočním stole a tradičním českým vaječným salátem.

Torta pasqualina

Milý deníčku...torta pasqualina neboli velikonoční dort, je neoddělitelnou součástí italských Velikonoc. Tradičně se pekl z 33 vrstev těsta (Kristova léta) a jako náplň bylo použito 12 vajec (12 apoštolů, překvapivě). Pochází z Ligurie, ale je rozšířený po celé Itálii. Já si jej trochu zjednodušila, používám vrstvy tři a vajec také méně, ale rozhodně to není na škodu. Na nápad, vydat se právě italskou cestou, mne přivedla kamarádka Verunka, která Itálii prostě zbožňuje. A kde jinde se slaví Velikonoce tak intenzivně než v Itálii? Tudíž si myslím, že by tento dort mohl být ten pravý (a to nejen pro ty, kteří třeba do Itálie na Velikonoce zamíří!). Upečte si ho na Zelený čtvrtek, splníte tak pravidlo zelené potraviny a navíc Vám tahle barevná nádhera dokonale zvedne náladu ( a to i v tomto "skvělém" počasí) ! Buona pasqua amici!

Fazolky na smetaně a pošírované vejce

 

Milý deníčku...jaro zdárně pokračuje a proto doporučuji využít co nejvíc svěží čerstvé zeleniny. No, sice si na zelené fazolky budeme muset v českých zahradách pár měsíců počkat, ale přesto jsem měla na tuto křupavou dobrotu velkou chuť. A navíc ta barva! Je to jednoduchý a snadný recept, který zná snad z domova asi každý. Nu a když jej doplníte čerstvým pošírovaným (ztraceným) vajíčkem a žloutek se Vám rozteče na zelené fazolky, dostanete taky tu pravou jarní náladu, to mi věřte.

Domácí pizza

Milý deníčku...patřím ještě ke generaci, pro kterou byla pizza obrovským zážitkem, když jej coby malé dítě dostalo do rukou při první zahraniční dovolené v italském Bibione či Lido di Jesolo. A dodnes si pamatuji, jak jsem byla uchvácena, znajíc pouze pizzu podobnou koláči s vejci a zeleninou. Tenké křupavé těsto, obloha prakticky stejně odfláknutá jako v dnešních stáncích rychlého občerstvení, ale ten pocit, že jíte PIZZU a jste přitom v ITÁLII. Ty vzpomínky jsou nenahraditelné a je mi jasné, že až to budu jednou vyprávět svým dětem, budou na mne koukat jako na exota. Nemám ráda pizzy přeplácané, nesnáším velké množství ingrediencí, už vůbec nemusím jakékoli oblohy typu vejce, špenát či hawai (auu). Takže pokud někde objevím dobrou pizzu, zůstanu u ní a nemusím zkoušet nic jiného. Proto jsem se pustila do vlastního výtvoru, tak aby mi chutnala, tedy tenké křupavé těsto bez otravných chutí, s křehkou jarní zeleninou. Ano, chuť rozpálené pizzy z peci to nenahradí, ale budete hodně příjemně překvapeni.

Domácí paštika a rohlíky

 

Milý deníčku...receptů na dobrou paštiku je mnoho, já se držím svého osvědčeného, který mi zabere jen pár minut, obejdu se bez pečení ve vodní lázni a podobných nesmyslů. Stačí vám k tomu jen pár ingrediencí - kuřecí játra (jsou jemnější než vepřová), dobrý alkohol, sušené bylinky a máslo. Máslo je jako vždy základ, vařit bez másla není umění:-) A věřte mi, pokud uděláte nejen tuhle skvělou paštiku, ale pustíte se i do výroby domácích rohlíků, všichni Vám budou zobat z ruky. Poslední dobu slýchávám, že manžela svým vyvařováním rozmazluji. Ale - vždyť to člověk dělá z lásky, ne? Takže, nechte se rozmazlovat - však, co byste vařili, namažte si rohlík paštikou...

 

Shepherd's pie

Milý deníčku...shepherd's pie (pastýřský koláč) nebo cottage pie ("vesnický koláč" - rozdíl je pouze v použitém druhu masa) je britská klasika, jedno z těch jídel, která jsou horká, dobrá, snadná a připravíte je ve dvou kusech nádobí. Ač má hodně lidí vůči britské kuchyni výhrady, musím rezolutně protestovat, vždy jde jen o způsob přípravy a jako vždy - záleží na kuchaři:-) A klasický vánoční pudink (ano, ta příšernost s lojem a kandovaným ovocem) je už pár let nedílnou součástí naší štědrovečerní tabule. Shepherd's pie je jedna z těch dobrot co si nejlépe vychutnáte když je sychravo, zima Vám zalézá až za konečky prstů, sníh nikde a brzy se stmívá. Anyway, tyhle slané "pies" nebo cobblery (v podstatě horká masová, rybí nebo zeleninová směs poházená hrudkami těsta a zapečená) jsou skvělým řešením, když máte po dlouhém pracovním dni chuť na maso a nechcete si s večeří moc hrát. Většinou jej připravuji ve velké litinové pánvi, ale pokud třeba čekáte hosty můžete připravit jednotlivé efektní porce do malých zapékacích misek. Stačí jen udělat bramborovou kaši, připravit masovou náplň, dát zapéci a pak už jen zabořit lžíci do horké, prskající krusty. A k tomu pořádnou pintu guinessu :-)

 

Kukuřičná polévka s chilli

Milý deníčku...nevím jak to přijde Vám, ale ta zima je neskutečná. Dnešní počasí, tedy mlha a vlezlá zima, mi vážně málem vyrazilo dech, když jsem, paradoxně po víkendu stráveném ve slunečném Skotsku (kde jsem samozřejmě hodně jedla, pila a fotila, těšte se:-) a teplotách kolem 13 °C, vylezla na Ruzyni a tam zima skoro jako na Sibiři. Po tom, co jsme dovlekli náš roztomilý příruční kufřík (rozuměj obří loďák narvaný až k prasknutí jídlem a novými kuchařkami) domů, jsem už vážně měla dost a musela jsem si spravit náladu vařením jídla, které rychle zahřeje a budete se cítit naprosto spokojeně. V takových případech se obracím ke kukuřičné polévce s chilli. Recept stojí na základech krémové kukuřičné polévky od Nigelly Lawson (kniha Nigella Express) a je v něm vše, co chcete po dlouhém dni stráveném v sychravém počasí. Teplo, výživa a sůl. A jelikož jsem si přivezla výborný čedar, rychle jsem jej zužitkovala, ale pokud jej neseženete, vůbec nevadí, blaťácké zlato odvede dobrou práci též. A když slyším, jak horké chipsy prskají v lahodné pikantní polévce, je mi zas dobře...

Pomazánka z uzené makrely s wasabi

Milý deníčku...někdy potřebujete vykouzlit něco dobrého za minimum času. Mě k tomu stačí uzená makrela a jsem schopna připravit výbornou večeři nebo třeba pikantní dip na párty. Vždy se mi moc líbil recept na pastu z uzeného pstruha dle Nigelly Lawson. Ovšem nemám ráda kajenský pepř, jež pasta obsahuje v originále a jelikož je dle mého uzená makrela nejen chutnější, ale i dostupnější, dělám pomazánku z ní. K tučnosti a slanosti makrely se skvěle hodí něco ostřejšího, třeba taková jemná variace na japonskou kuchyni. A to je wasabi, čili japonský křen. Dostanete jej jak v pastě, tak v prášku, ale pasta je lepší, také ji víc využijete, nejen k sushi. V pomazánce je pikantní a přesto nepřebije chuť jemného rybího masa. Přidejte pečivo, čerstvou zeleninu a třeba nakládané okurky a máte výbornou a lehkou večeři.

Pytt i panna

Milý deníčku...jsou dny, kdy nechcete moc vařit, případně se Vám, jako mě, povalují v mrazničce zbytky zamražené zeleniny, kterou již nikam nevyužijete a navíc přijdete v pátek večer domů, jste po celém týdnu utahaní a jediné na co nemáte vážně nemáte chuť, je vařit. Pytt i panna, v překladu asi něco jako "malé kousky v pánvi", je jídlo, které švédské housewifes dříve připravovaly z toho, co zbylo a dnes je natolik populární, že ho seženete již hotové a zmražené v každém skandinávském supermarketu, u nás tradičně v Ikei. Ale co si budeme povídat, čerstvému se nic nevyrovná. Pytt i pannu servírujte tradičně, tedy s nakládanou červenou řepou a sázeným vejcem (neboli volským okem) s lehce tekutým žloutkem, které však lze vynechat.

Dýňový krém

Milý deníčku..a je to tu. Moje nejmilejší roční období. Rána jsou studená, obloha skandinávsky modrá, fouká čerstvý vítr, začíná být sychravo, stromy se barví a vzduch tak zvláštně voní...zkrátka podzim je tu. A hlavně se člověk naladí na barevná jídla, která zahřejí nejen po těle, ale hlavně po duši...A dýně se na obě věci hodí perfektně, je to takové koncentrované slunce. Přiznám se, že vůbec netuším, proč se u nás dýně moc nepěstovala a když ano, tak taková ta obří na kompostu na zahrádce a vyráběl se z ní pouze kompot s ananasem, který všichni žáci naší základní školy nesnášeli (já ho naopak miluji dodnes :-) Druhů dýní je několik, já používám jen Hokkaidó, má krásně tvrdou dužinu a oříškovou chuť. Nejjednodušším dýňovým, a dle mého názoru i nejlepším, receptem je dýňová polévka. Je jemná, krémová a příprava je tak snadná, že to zvládne i dítě. Sice musíte dýni předtím vydlabat od semínek a oloupat, ale odměnou vám bude zdravý a delikátní krém.Variant podávání je nespočet - já polévku zdobím slunečnicovými nebo dýňovými semínky, můžete použít i dýňový olej, moje máma třeba zase lžičkou zakysané smetany a sušeným chilli.

 

Croque-monsieur

 

Milý deníčku...tento křupavý chlápek je stálicí všech francouzských bister, stánků s rychlým občerstvením a v Čechách fajnovějších lahůdkářství (nejlepší croque jsem ovšem objevila v Amsterdamu, jen pro zajímavost:-). Dělá se z jakéhokoli chleba a bohužel i v jakékoli podobě (jakož i nechutné verze používající suchý spálený chléb a mezi něj studená šunka a okoralý sýr, brr). Verzí croqueů je opravdu několik, začínající od croque madame, kdy nahoru šoupnete ještě smažené vejce, croque provençal s rajčaty po bizarnosti typu Croque McDo - ano, monsieur ve francouzských McDonaldech či u nás dobře známý typ vrcholné gastronomie porevolučních let croque Hawaiian - ano, šunka, sýr a ananas. Ještě chcete věřit nesmyslným mýtům o štíhlosti Francouzek? :-) Je to velice rychlá a naprosto primitivní večeře a pokud ho doplníte salátem třeba z rajčat a cibulky (zálivka - ocet, voda, cukr, sůl, pepř - tradiční rodinný recept) neskutečná lahoda. A příjemná obměna pokud máte rádi zapečené toasty. Můj croque používá tradiční verzi s bešamelem a ementálem, pokud se nechcete míchat s bešamelem, radím vyměnit ementál za Gruyère nebo sýr podobného typu a opravdu hodně, hodně jím posypat croque na závěrečnou verzi.

A jaký croque, toast či sendvič preferujete Vy?

 

Pissaladière

Milý deníčku...pokud se stejně jako já nemůžete dočkat dovolené, procházek po pobřeží a líných dnů plných pohody, nebo pokud prostě jen vzpomínáte na předchozí dovolenou, doporučuji zkusit si k tomu udělat výborný křupavý koláč, plný slunce, moře a dálek. I když moře zastupují jen ančovičky: -) Pissaladière je rychlý koláč z oblasti jižní Francie, tymiánem vonící Provence. Pokud Vás zajímá zvláštní název, pravděpodobně vznikl z výrazu v provensálském dialektu peis salat, neboli slaná ryba. Ve své originální podobě je základ koláče z kynutého těsta, podobný těstu na pizzu. Jestli stejně jako já nemáte večer čas na přípravu kynutého těsta nebo vás to prostě jen nebaví, nabízím jako alternativu svoji rychlou verzi pissaladière z listového těsta. Jedinou překážkou je delší doba přípravy cibule, ale ta se prakticky karamelizuje sama...Takže pokud máte rádi něco pikantního k vínu, je to správná volba.

Très français ratatouille

Milý deníčku...v létě má být horko a když je horko, chce to něco lehkého, ne svíčkovou se šesti (i když proti ní jinak nic nemám!). A co nevyužít všechny právě dozrálé druhy zeleniny a připravit něco, z čeho je cítit horké slunce? Na výběr bychom měli třeba lečo či piperadu, ovšem mým favoritem je klasické francouzské ratatouille (čti ratatuj). Nic více, nic méně, prostě hrnec plný zeleniny, provoněný bylinkami a lahodným ryzlinkem. Zdá se Vám něco lepšího, než si po úmorném a horkém pracovním dni sednout na zahradu či balkón s voňavým talířem plným zeleniny, čerstvou křupavou bagetou (o recept nebudete do budoucna ochuzeni), dobře vychlazenou sklenicí vína a užívat si letního večera? Dle mého názoru - nepoužívejte ratatouille coby přílohu k masu, vychutnejte si jej samotné, s bagetou či en provençal ve vaječné omeletě, jen tak nejlépe oceníte geniální prostost chutí...