Velikonoční crostata s ricottou a Limoncellem

Milý deníčku...Velikonoce, to je nejen doba půstu, ale i  tradičních sladkostí - mazanců, božích milostí či dobrot světových, jimiž tradiční Velikonoce ráda zpestřuji - norský pomerančový koláč či britský Simnel cake a bochánky Hot Cross Buns. Do této společnosti patří i moje italská ricottová crostata, něco jako náš mřížkový koláč, ovšem z křehkého těsta pasta frolla, která je tradičním italským velikonočním dezertem. Já jej vždy vylepšuji o svěží citrónovou chuť a vůni. Nejlépe italským likérem Limoncello (věc kterou si rozhodně pořiďte, přes léto jej uchovávám v mrazáku a do horkých letních večerů neznám nic lepšího), pokud jej neseženete, přidejte prostě citrónovou kůru a trochu rumu. Crostata je skvělá nejen o velikonocích, krásně vláčná a přesto křupavá a osvěžující, což zvyšuji ještě přidáním brusinek. 

Pravdu najdete na dně sudu portského..Porto

Milý deníčku...Porto je..prostě Porto. Jedno z nejkrásnějších portugalských měst. S nejkrásnějším nádražím s modrými kachlíky azuleios. Město, jehož rozervaným nitrem se jako had vine řeka Douro. Na jedné straně líbivé a opravené, na druhé lehce rozpadající se starobylé domy. Město mostů. Město, kde je spěch nesmyslné slovo. Město na jedné straně ukončené plážemi a na druhé údolím Doura s vinicemi, odkud se Vám nebudete chtít hodně dlouho zmizet. Město s nejhezčím mekáčem na světe. Město architektury. Město jídla. Město vína. Prostě Porto.

# Portské

Tak zaprvé, hrozny se nepěstují ve městě, ale v údolí Doura. Tam se víno začalo pěstovat už za Římanů. No a když se v 17. století Angličané rozhádali s Francií a hrozilo, že by byl přísun vína na Ostrovy zastaven, začali se tam rozhlížet. A jako správní vlastenci nesnesli, aby byli na pronajaté půdě a pozemky zakoupili. Proto ty nejlepší značky portského jsou s anglickými názvy - většinou jmény vinařských rodin. Hrozny se sklízejí a zpracovávají na quintách (vinařské usedlosti) a převážejí do eh, portáren (jak jinak to chcete nazvat), prostě do sklepů ve Vila Nova de Gaia, kde zrají v sudech. Kdyby Vám unikala souvislost s Portem, tak Villa Nova de Gaia je to, co považujte za Porto směrem od starého města přes řeku. A dostanete se tam třeba po mostě Ponte Luís I. (kovová symfonie navrhnuta Gustavem Eiffelem) - z jeho vrchní části je naprosto luxusní výhled! No ale zrání v sudu ještě z vína portské nikdy neudělalo. A jelikož cesta do Anglie byla dříve přeci jen dlouhá (dnes jste v Portu z Gatwicku letadlem za hodinu něco), někoho chytrého napadlo přidat do vína brandy. Jako konzervant. Dodnes tomu neznámému blahořečím. Nejdříve se z vinné šťávy nechá vykvasit mošt, a jakmile vykvasí asi polovina cukru, přelije se to vše do sudů s vinnou pálenkou - tedy brandy. Kvašení se zastaví, cukr zůstane ve víně a zvýše se hladina alkoholu. Voila, jednoduché a účinné. A božské. Nejčastěji se setkáte se třemi druhy - tawny (červené hrozny, sladké, zlatavé, v dřevěných sudech), ruby (červené hrozny,více ovocné, rubínové, v betonových/ocelových sudech) a bílé (bílé hrozny, suché až sladké, nejlepší dobře vychlazené).  Když se projdete po Vila Nova de Gaia, už na nábřeží uvidíte směrovky k sklepům (což vlastně uvidíte i ze strany nábřeží Porta, kdy nad jednotlivými sklepy svítí jména značek), třeba k Sandeman či Cálem, míst, která nabízejí ochutnávku a prohlídku sklepení se sudy, doporučuji ale vydat se do kopců, kde najdete třeba Offley, Graham´s, kde zaplatíte cca 10 eur za ochutnávku několika druhů, seznámení se s historií, výrobou a prohlídkou místností se sudy...

a nebo moji nejoblíbenější značku portského, Taylor´s. Upřímně, za mne není lepší portské. Miluji jejich svěží Chip Dry Port, bílé suché portské, vychlazené jako dobrý aperitiv nebo klasické plné rubínové:) Fine Ruby, s chutí malin, rybízu a ostružin.

Banánový chlebíček

Milý deníčku..jarní nálada, člověk je happy a plný energie a nadšení z každého slunečního dne a to si žádá i lehce odlehčené dezerty. Já sázím na tento super zdravý a super rychlý banánový chlebíček, prostě klasický americký banana bread. I když se zdá hutný a není nadýchaný, je neskutečně vláčný a šťavnatý. Pro osvěžení do něj dávám sušené brusinky, ale prakticky můžete použít jakékoli sušené ovoce co máte rádi. A citrónovou polevou nikdy nic nezkazíte. Aby to zase nebylo zdravé moc :)

Gnocchi z ricotty a červené řepy

Milý deníčku...jaro klepající na dveře, předvelikonoční půst, detoxikace těla...proč nespojit příjemné s užitečným a neradovat se z naprosto dokonalých, nadýchaných a zamilovaných "ňoků"! Červená řepa je příjemně osvěží a postará se o krásnou barvu a když je prohodíte s voňavým bylinkovým máslem, doplníte nastrouhaným parmazánem či pecorinem, je svět zase o něco hezčí!

Semlor 2017

Milý deníčku...blíží se konec masopustu a proto si nezapomeňte ještě užít tučných a vydatných jídel! Konec, tedy masopustní úterý je ve Skandinávii známo jako Fettisdag, Tučné úterý, nebo také Semmeldag, den semlí. A u nás každoroční nutnost připravit pár semlí. Letos jsem semly upekla v minimuffinové formě a zjistila, že jich tak vlastně můžu sníst víc že, když jsou takové malé..;) Nikdy se mi se neomrzí, a ta slast, když zakrojíte do nadýchané šlehačky, voňavého těsta s kardamomem, jemného jako peřinka a zakončíte to sladkou mandlovou náplní...ten nejlepší recept najdete tady. A jaké jsou tedy letos?

Vídeňský guláš

Milý deníčku...Secret diary of gentleman, část 1.: Když vaří můj muž aneb dokonalý guláš není žádná věda - chce to jen trpělivost, dobrou kližku a hodně papriky! Vídeňský guláš je ta největší klasika a věřte mi, že už nikdy nebudete chtít vařit jiný! A nezapomeňte - nejlepší bývá až se pořádně zaleží, druhý nebo třetí den!

Mozzarella in Carozza - Mozzarella v kočáře

 Milý deníčku...Mozzarella v kočáře je neskutečně rychlé, oukej, hutné (tedy zimní) a naprosto skvěle uklidňující jídlo, jelikož chvíli, kdy se zakousnete a taháte kousky mozzarelly se vážně nic nevyrovná! Servíruji buď se salátem, studenými zbytky klasické rajčatové omáčky z předchozího dne nebo, ve chvílích nejvyšší potřeby, s jakoukoli pálivou chilli omáčkou.

Moje srdeční barová záležitost...La Casa de la Havana vieja

Milý deníčku....La Casa de la Havana vieja, bar na Opatovické kousek od Národní třídy,  moje srdeční barová záležitost, místo za těch let už spousty skvělých zážitků, pohodové atmosféry, férových a originálních drinků a profi first class servisu. Nikdy se mi nestalo, že bych tu zažila něco nepříjemného, nedostala to co chci, nebavila se, prostě za mne léty prověřeno a je těžké být nevěrný s jiným barem ( a otevřeně přiznávám, neskutečně mne bavil Innuendo prohibiční bar na Praze 9, bohužel již zavřený), protože vždy začnete srovnávat, drinky jsou prostě obyč nudné drinky, bez chuti a nápadu, blbá atmosféra a strašná a líná obsluha. A v tu chvíli si vždy říkám, proč jsme prostě nešli do La Casa...? Ve všední dny můžete mít i štěstí na některou z live salsa kapel a můžete si vychutnat svůj drink v kombinaci s dobrým doutníkem, bar je (alespoň zatím) kuřácký. Pozor, rezervace berou jen do 20.00 a o víkendu si tak kolem půl 10 už nesednete. Po 2 ráno zase ano:) A pokud vás koktejly nudí, běžte do rumů. Mají tady snad všechny. A pokud si nejste jistí, zkuste degustační plato, doporučuji, pokud nemáte rumy napity. O rumu se tak díky profíkům za barem dozvíte vše a najdete si svého favorita, to mi věřte!

A jelikož jsem nejen rum baby, ale i whisky/gin holka, nebudete tu mít také problém. Já obvykle volím něco v kombinaci s dobrým koktelem a naposledy mne naprosto nadchlo na doporučení kombinace Bruichladdich Octomore 07.1., dokonale silná rašelinná whisky z Islay, o mnoho výraznější než je třeba Laphroig 10y, avšak bez medicínské, jak já říkám lyzolové, vůně. geniální! A ještě o fous geniálnější v klasickém Old Fashioned - čiré blaho!, Don Draper by zaplesal!