Smažená rýže

Milý deníčku...smažená rýže je taková klasika a) když nestíhám, b) z práce vyrážím pozdě, c) zbyla mi z nějakého předchozího jídla spousta rýže  - zastavím se ještě pro čerstvý koriandr a výhonky, no a vím, že za pár minut budu mít na stole skvělou večeři a  nenadřu se:) Taková hi-tech verze mého oblíbeného jídla z dětství- smažené rýže s vejci, ale tohle je přeci jen chuťově vyladěnější verze s osvěžením v podobě koriandru a řízností chilli papriček.

Semlor 2015

Milý deníčku...jelikož je dnes konec masopustu, doporučuji jej pořádně oslavit. A jelikož se dnes ve Skandinávii slaví Fettisdag, neboli Tučné úterý, nemůžete jej oslavit lépe, než si upéci skvělé nadýchané semlory (nebo prostě semly, jak jim říkáme doma). Nikdy se neomrzí, a ta slast když zakrojíte do nadýchané šlehačky, těsta jemného jako peřinka a zakončíte to sladkou mandlovou náplní...a jelikož je peču každoročně (i když se nikdy do toho pravého období netrefím, což mě nijak nestresuje), tak můj recept najdete tady. A jaké byly letos?

Zapečená čekanka

Milý deníčku...čekanka není u nás ještě pořád u nás masově rozšířena, ale já si myslím, že po vlnách šílenství po červené řepě a červené čočce její čas brzy přijde...stále ji mám nejraději syrovou a  křupavou v salátu, ale jestliže je za okny stále sníh, zkuste belgickou klasiku, zapečené čekankové puky s bešamelem a dobrou šunkou. Nahořklá chuť tu krásně kontrastuje se slaností a jemností šunky a bešamelu a doplněna salátem z polníčku, je hřejivým a přesto svěžím zimním jídlem.

Makový štrůdl

Milý deníčku...echt rakouský Mohnstrudel, neboli po česku makový závin je nejvděčnější a nejrchlejší dezert, pokud buď milujete mák nebo se chcete zavděčit všem makofilům. Je vláčný, voňavý, skvěle chutná s hrnkem horkého čaje a povidla mu dodávají příjemnou ovocnou chuť. I když sama trpím vůči máku předsudky (jako asi všichni co kdy nosili rovnátka), tento štrůdl Vám vážně pomůže si mák zamilovat!

Spaghetti alla puttanesca

Milý deníčku...špagety doslova podle, ehm, jako to napsat slušně, prostě ženy lehkých mravů (naoko zachovávajíc styl nefalšované dámy, můj reálný slovník však doznal časem podstatných změn k horšímu..),  jsou výzva. Spojení ančoviček a rajčat je hodně nezvyklé, nejdřív se vám to bude zdát překombinované, přesto si to ve finále maximálně užijete. A za chvíli jimi nasytíte celou tutta la famiglia!

Langoše

Milý deníčku...tak jo, potřebovala jsem tu protivnou zimu zahnat vytvořením tukových zásob a udělala na víkend klasické langoše. Zbožňuji je již od dětství, takový čerstvě udělaný langoš zakoupený u pouličního pojízdného prodejce někdy v devadesátých letech, kdy jsme s touto maďarskou pochoutkou zažívali největší boom, byl vždy spolehlivějším prostředkem, abych byla coby rozjívené dítě chvíli zticha:) A zabralo by to i dnes :) Dnes však abychom langoše coby rychlé občerstvení třeba na trzích pohledali a třeba v Budapešti na ně již nenarazíte ani omylem, což je strašná škoda. Nejde o kalorie, pokud je dáte do rozpáleného oleje, jogurtové těsto tolik nenasákne a výsledkem je neskutečně křupavá a horká záležitost, která Vám spolehlivě vyloudí blažený úsměv na tváři. 

Pot-au-feu aneb sezónní suroviny a francouzský šmrnc

Milý deníčku...ač jsem chtěla letošní návštěvu v rámci Grand restaurant festivalu po loňské neskutečné blamáži v Aureole zavrhnout, řekla jsem si, že tomu dám šanci. Letos mne zaujalo podstatně více restaurací a jejich nabízené menu, ovšem z nedostatku času jsem výběr omezila pouze na dvě. A ejhle. Několik dnů před zahájením mi byla rezervace učiněná ve Francouzské restauraci v Obecním domě (prostě čirá zvědavost) zrušena. Důvod? Někdo si pronajal restauraci na celý večer. A veškeré rezervace se jako mávnutím kouzelného proutku zrušily. Co k tomu dodat. Jestliže pro Vás nejsou "obyčejní" hosté dost exkluzivní, na podobné akce se prosím vykašlete. A proto mi z této srovnávací rovnice vyšla jako jediná možnost restaurace Pot-au-feu. A nutno dodat, že to byl výsledek výborný. Ale abych nepředbíhala. Restaurace Pot-au-feu (ano, jako to pomalu dušené hovězí se zeleninou, klasické francouzské jídlo z jednoho hrnce) je poměrně mladá, na české gastro scéně existuje jen pár let. Vede ji Jan Kracík, šéfkuchař, jehož filozofie by se dala přirovnat k návratu ke sezónním zdrojům, šmrncnuté klasickou francouzskou bistro gastronomií. Tahle restaurace mne už dlouho zajímala (jen nebyl čas/nálada/chuť) a tak jsem si řekla, že to zkusím stejně loni. Tedy dám jim šanci a buď mě přesvědčí a navnadí na další návštěvu, nebo ne.  Pot-au-feu je malinká (cca 40 míst) restaurace situovaná ve spletitých uličkách Starého města. Koncept jednoduchý, moderní, příjemný,servis s mikro nedostatky profesionální, dokonce mi přišlo fajn, že všechny návštěvníky v rámci GRF usadili v přední části restaurace a jídla sladili tak, aby byly servírovány v jeden okamžik. Jelikož jsme přišli jako poslední, bylo mi to celkem fuk, ale lituji ty, co tam již nutnou dobu seděli (navíc pokud nezvolili jako my sklenici Crémantu, mimochodem moc dobrého, jako aperitiv)...V rámci Grand restaurant festivalu (stejně jako loni - 3 chody + víno = 600 CZK) se Vám dostane vynikající ukázky místní kuchyně plus jeden amuse bouche. K čekání dostanete domácí tvarohovou pomazánku s pažitkou a pečivo. Když nad tím tak přemýšlím, možná lepší volba než klasické máslo. Ale již se servíruje amuse bouche, květákové capuccino s lanýžovým olejem. Skvělý horký shot napěněné polévky, jejíž pěna nepadá ani při posledním doušku. Na můj vkus byla jen ta jemná chuť lanýže přebita výrazným dochucení, tedy muškátovým oříškem.

Coby chod v sekci Objevujeme nové chutě byl zařazen signature dish tohoto podniku, vejce vařené na 63 stupňů společně s horkou telecí demiglace, smetanovou omáčkou a plátky černého diamantu, tedy lanýže Tuber Melanosporum. Co k tomu mám dodat? Moje ááááááááááách se muselo při ochutnání první sousta rozléhat všude. Bylo to jako božská mana, jídlo, které by muselo být na Olympu vyhrazeno jen bohům, prostě jsem z toho byla úplně odvařená. Tekutý žloutek, polotekutý bílek, vše promíchané s horkou vyladěnou demiglace a smetanová omáčka s velkými plátky lanýže...jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy jedla. Zbytek koktejlové sklenice jsem zuřivě vytřela pečivem a byla naprosto spokojená. A těšila se, co bude následovat.

Zapečené hovězí

Milý deníčku...česká zimní kuchyně zažívá renesanci. Pryč jsou doby lednových diet (vždy mne fascinovalo, proč bych měla držet dietu v období, kdy neseženete pořádnou zeleninu?), všude kam se podíváte, je propagován návrat ke kořenům, zabíjačkám, přeštíkům, sádlu a škvarkům. Nemluvě o koblihách či božích milostech. Předpoklad, že všechna kila navíc pak stejně vypotíte v posilovně, je nepsaným pravidlem. Já nabízím alternativu - poctivé jídlo, které Vás zahřeje a přesto je v podstatě dietní. A jako příloha velká porce salátu. Recept na zapečené hovězí jsem objevila na mém oblíbeném foodblogu Bara en kaka till a naprosto si jej zamilovala. Rychlé, jednoduché, perfektní.