Sloppy Joe

Milý deníčku...Sloppy Joe je americká klasika. Upřímně, nečekejte ode mne článek opěvující americkou stravu. Ale! Mojí tajnou úchylkou je sledování FoodNetworku na dovolené a jejich pořad Diners, Drive-Ins and Dives. Divnej týpek co jezdí po motorestech a bistrech a odhaluje ty pravé food prasárny. Samozřejmě pravé americké! A jelikož já občas na nějakou takovou prasárnu chuť dostanu, nešla jsem pro inspiraci daleko. Abysme si rozuměli. Nečekejte ode mne recept na cokoli grilovaného. Upřímně, nebyla jsem nikdy fanda grilovaček. Jediná grilovaná věc kterou mne uctíte, je grilovaný hermelín. Rádoby fikané marinády neocením, protože na tom, hodit kus masa na gril, prostě nic nevidím. Každej jsme nějakej...Takže se pro inspiraci musíme vydat jinam. Sloppy Joe je klasika, vzniklá někdy ve 40. letech jako levná náhražka hamburgeru. A oblíbená večeře amerických dětí. A já říkám, že to je skvělá večeře vždy, když máte chuť na něco "nezdravého!. Upřímně, ta trocha kečupu a worcestru ještě nikoho nezabila a když použijete dobré hovězí, budete nadšení. A pokud Vám zbude omáčka, zkuste si ji dát jako ragú na těstoviny, je dokonalá!

Ricottové gnocchi s citrónovo - rozmarýnovým máslem

Milý deníčku..léto začíná a jak se jinak začít těšit na dovolenou, než si uvařit jídlo, ze kterého dýchá prosluněná Itálie? Ricotta, citrón a rozmarýn, bohaté v chuti a vůni, s těmito ingrediencemi nemůžete nikdy šlápnout vedle. Moje oblíbené lehké a nadýchané ricottové gnocchi, s voňavým máslem a výrazným parmazánem, jsou prostě vždy skvělou volbou!

                           

Kuře Teriyaki

Milý deníčku..kuře Teriyaki je snad nejednodušším z klasických japonských jídel.Šťavnaté kuřecí kousky, glazované a plné chuti mi vždy zvednou náladu. Teriyaki je označením techniky, kdy kuřecí či rybí maso marinujete a poté grilujete nebo opékáte. Teri znamená zářící, díky obalení masa v cukru a yaki je vlastní metoda vaření, tedy grilování či opékání. A rozhodně Vám radím, nekupujte si již připravenou omáčku Teriyaki, nikdy nevíte co jíte a přitom je tahle echt japonská marináda na kuře neskutečně primitivní. A pak už jen osmahněte, přidejte rýži, jarní cibulku, nebo nakládanou zeleninu a máte skvělou večeři!

Pstruh s omáčkou Chivry s estragonem

Milý deníčku... je to tu! Jaro! Konečně! Šeříky voní na každém rohu a slunce mne láká ven. A jako vždy na "začátku" jara, začíná se u mne probouzet touha po něčem svěžím, jarním a lehkém. Jako vždy, dlouho mi to nevydrží..(eh, za tento týden zatím burger, fish and chips, pizza, kdo ví co ještě bude následovat..:) Ale takové dobré lehké rybce, nejen na jaře, nikdy neodolám. A na pomoc jsem si vzala francouzskou kuchyni a k pstruhovi lososovitém připravila skvělou, aromatickou omáčku Chivry, se základem z klasického velouté. Pokud nevíte, co je velouté, tak vězte, že je to vlastně "něco" jako bešamel, ale místo mléka při jeho přípravě potřebujete drůbeží vývar. Nebo rybí. Je jemná, hladká a výrazná, skvělý doplněk k rybě na másle. A k tomu klasické "dušené brambory - pommes de terre sautées". A sklenku vína. Tak krásný máj!

Fiakr guláš

Milý deníčku...ač je již konec dubna, je neskutečná zima a ještě jsem neschovala zimní kabát. Smutné. Co je méně smutné je fakt, že mám díky tomu chuť na jídla, která jsou horká a poněkud vydatnější. Což je třeba pravý vídeňský guláš mého muže. No a jelikož ho vždy navaří tunu (protože v malém se guláš vážně připravovat nedá) zanedlouho stojím před rozhodnutím, s čím ho pro tentokrát podávat. A jestliže už máte plné zuby chleba (nebo těstovin), zkuste si vlastně udělat úplně jiné jídlo! No dobře, můžete ho uvařit i rovnou od začátku:) On si to ten fiakr guláš totiž zaslouží - někdo by řekl, že se tak kazí dobrý guláš:), ale já tuhle kombinaci guláše, würstu, eh párku, okurky a vejce miluju. Přidejte k tomu petrželkový houskový semmelknödel a máte naprostou delikatesu! PS: jo a je to skvělý vyprošťovák. Však taky často bývá v Rakousku v neděli na snídaňových lístcích..nejen na Nový rok:)

Skotská vejce

Milý deníčku...miluju vajíčka. Nejradši na snídani.Ve všech podobách - do skla, míchaná s cibulkou, slaninou, chorizem nebo ředkvičkami, ztracená s holandskou omáčkou,volská oka s tekutým žloutkem který si vybírám křupavým rohlíkem, hemenex, nadýchanou omeletu či jen tak natvrdo na chlebu s máslem. A k tomu kávu, protože bez ranní kávy ty vejce chutnají prostě hůře :) Takže ano, mám ráda velikonoce, slavnosti vajec:) A pokud je máte rádi tak jako já, o Velikonocích máte nepřeberné možnosti - křupavou jarní nádivku, buď samostatnou nebo naplnit kuře, velikonoční italský špenátový koláč Torta Pasqualina, nebo třeba jednoduchý vaječný salát z vykoledovaných vajíček. A nebo vejce povyšte na umění:) Miluju skotská vejce. Nebo pštrosí, jak jsme je to měli po řadu let v české kotlině označeno:) Chodím na ně v Praze do Masa a koblihy, kde je mají dokonalá. No a tak jsem si řekla, proč to nezkusit doma! Potřebujete na to ale dobré maso, nejlépe náplň ze syrových britských klobásek - seženete je v Praze v TRMS, Maso a kobliha, jinak Marks and Spencer... - prostě správně vyladěný poměr masa a koření. Pokud je neseženete, nezoufejte, vemte dobré, nejlépe nadvakrát mleté vepřové a namixujte si dle své chuti. A věřte mi, tekutý žloutek je slast. Hlavně ve skotských vejcích. Když nejste fandové, tak je prostě umrtvěte natvrdo:) Skotská vejce servíruji nejradši s br.kaší nebo chlebem, hořčičnou majonézou a něčím pikantním, jako je chilli omáčka nebo ještě lépe britská HP či klasická brown sauce.  



Veselé Velikonoce!

Velikonoční crostata s ricottou a Limoncellem

Milý deníčku...Velikonoce, to je nejen doba půstu, ale i  tradičních sladkostí - mazanců, božích milostí či dobrot světových, jimiž tradiční Velikonoce ráda zpestřuji - norský pomerančový koláč či britský Simnel cake a bochánky Hot Cross Buns. Do této společnosti patří i moje italská ricottová crostata, něco jako náš mřížkový koláč, ovšem z křehkého těsta pasta frolla, která je tradičním italským velikonočním dezertem. Já jej vždy vylepšuji o svěží citrónovou chuť a vůni. Nejlépe italským likérem Limoncello (věc kterou si rozhodně pořiďte, přes léto jej uchovávám v mrazáku a do horkých letních večerů neznám nic lepšího), pokud jej neseženete, přidejte prostě citrónovou kůru a trochu rumu. Crostata je skvělá nejen o velikonocích, krásně vláčná a přesto křupavá a osvěžující, což zvyšuji ještě přidáním brusinek. 

Pravdu najdete na dně sudu portského..Porto

Milý deníčku...Porto je..prostě Porto. Jedno z nejkrásnějších portugalských měst. S nejkrásnějším nádražím s modrými kachlíky azuleios. Město, jehož rozervaným nitrem se jako had vine řeka Douro. Na jedné straně líbivé a opravené, na druhé lehce rozpadající se starobylé domy. Město mostů. Město, kde je spěch nesmyslné slovo. Město na jedné straně ukončené plážemi a na druhé údolím Doura s vinicemi, odkud se Vám nebudete chtít hodně dlouho zmizet. Město s nejhezčím mekáčem na světe. Město architektury. Město jídla. Město vína. Prostě Porto.

# Portské

Tak zaprvé, hrozny se nepěstují ve městě, ale v údolí Doura. Tam se víno začalo pěstovat už za Římanů. No a když se v 17. století Angličané rozhádali s Francií a hrozilo, že by byl přísun vína na Ostrovy zastaven, začali se tam rozhlížet. A jako správní vlastenci nesnesli, aby byli na pronajaté půdě a pozemky zakoupili. Proto ty nejlepší značky portského jsou s anglickými názvy - většinou jmény vinařských rodin. Hrozny se sklízejí a zpracovávají na quintách (vinařské usedlosti) a převážejí do eh, portáren (jak jinak to chcete nazvat), prostě do sklepů ve Vila Nova de Gaia, kde zrají v sudech. Kdyby Vám unikala souvislost s Portem, tak Villa Nova de Gaia je to, co považujte za Porto směrem od starého města přes řeku. A dostanete se tam třeba po mostě Ponte Luís I. (kovová symfonie navrhnuta Gustavem Eiffelem) - z jeho vrchní části je naprosto luxusní výhled! No ale zrání v sudu ještě z vína portské nikdy neudělalo. A jelikož cesta do Anglie byla dříve přeci jen dlouhá (dnes jste v Portu z Gatwicku letadlem za hodinu něco), někoho chytrého napadlo přidat do vína brandy. Jako konzervant. Dodnes tomu neznámému blahořečím. Nejdříve se z vinné šťávy nechá vykvasit mošt, a jakmile vykvasí asi polovina cukru, přelije se to vše do sudů s vinnou pálenkou - tedy brandy. Kvašení se zastaví, cukr zůstane ve víně a zvýše se hladina alkoholu. Voila, jednoduché a účinné. A božské. Nejčastěji se setkáte se třemi druhy - tawny (červené hrozny, sladké, zlatavé, v dřevěných sudech), ruby (červené hrozny,více ovocné, rubínové, v betonových/ocelových sudech) a bílé (bílé hrozny, suché až sladké, nejlepší dobře vychlazené).  Když se projdete po Vila Nova de Gaia, už na nábřeží uvidíte směrovky k sklepům (což vlastně uvidíte i ze strany nábřeží Porta, kdy nad jednotlivými sklepy svítí jména značek), třeba k Sandeman či Cálem, míst, která nabízejí ochutnávku a prohlídku sklepení se sudy, doporučuji ale vydat se do kopců, kde najdete třeba Offley, Graham´s, kde zaplatíte cca 10 eur za ochutnávku několika druhů, seznámení se s historií, výrobou a prohlídkou místností se sudy...

a nebo moji nejoblíbenější značku portského, Taylor´s. Upřímně, za mne není lepší portské. Miluji jejich svěží Chip Dry Port, bílé suché portské, vychlazené jako dobrý aperitiv nebo klasické plné rubínové:) Fine Ruby, s chutí malin, rybízu a ostružin.