Dýňový krém No.2

 

Milý deníčku...dýně je poslední dobou v kuchyni mou nejlepší kamarádkou. Pravda, moc si nepokecáme:) Ale nejen že Vám ta skvělá oranžová barva dodá energii i kdybyste už mleli skoro z posledního, tahle polévka, lehce šmrncnutá asijskou kuchyní, je skvělou variantou pro všechny bezlaktózové fandy, ať už jsou jimi dobrovolně či z donucení. I když na svůj dýňový krém No. 1 nedám dopustit, začínám ujíždět i na jeho nápaditějších variantách. A tahle voní po koření, dálkách a teplu. Což potřebujete. Jelikož tu je podzim a na podzim se vaří nejlépe!

 

Singapurská kachna

 

Milý deníčku...pokud Vás čeká důležitý oběd či večeře, a je celkem jedno jestli se jedná o oběd pro příbuzné či večeři pro přátele, chcete se předvést. Samozřejmě, pokud zvolíte českou klasiku, nemůžete šlápnout vedle, já však doporučuji se trochu odvázat a zvolit klasiku kuchyně asijské. Ne tedy kachnu pekingskou, ale singapurskou. Rozdíl je v mnohem jednodušší přípravě, kachna se pouze peče, nesuší se a nemarinuje, což Vám mnohonásobně ulehčí práci a zkrátí čas přípravy. A když zvolíte coby přílohu smažené rýžové nudle, budete naprosto nadšení. Původní recept na singapurskou kachnu jsem objevila v kuchařce Jiřího Śtifta - Dobrého kari není nikdy dost..., což je pro mne jeden z nejpovedenějších kuchařských počinů tohoto roku. Dle mého skromného soudu, úroveň českých kuchařek je hodně různá, nejsem typ, co vsadí na líbivý design a pokud máte za knihu zacvakat skoro pětistovku, receptů je tam poskrovnu a jen se to hemží líbivými fotkami a (sice promakanou) grafikou, nic vám ta kniha prostě nedá, skoro mi přijde, že si jejich autoři z lidí dělají srandu. Ke knize jsem přistoupila s despektem, prolistovala, pak se začetla a došlo mi, že přesně tohle jsem hledala. Některé suroviny jsou sice obtížněji sehnatelné, není to však úplně nereálné a třeba tyto jednoduché recepty, jako je singapurská kachna, jsou skvělé a vážně efektní. Trochu jsem si recept upravila, přidala zázvor, čímž to zase posunete do jiných geografických podmínek, ale věřte mi, že tak příjemnou alternativu klasické pečené kachny se zelím jsem dlouho neochutnala. S kachnou se výborně doplňuje i nějaké lehčí červené víno - tedy možná alternativa svatomartinského hodování?

 

Kotlety na hořčici

  

Milý deníčku...kotlety na hořčici jsou tak neskutečně primitivní jídlo, že ho zvládnete, i když jste ještě nedávno připalovali čaj. Pro mne úžasná záchrana pro večery, kdy mužská část rodiny volá po mase a já nemám čas/chuť/energii vařit. Používám buď klasickou dijonskou hořčici a nebo zainvestuji do medové, která toto jídlo zase nádherně zjemní. Výbornou přílohou jsou jak brambory Hasselback, tak i klasické opečené. A když je fakt nejhůř, tak i obyčejný chleba :)

10 důvodů proč miluji Budapešť

Milý deníčku...Budapešť je mojí srdeční záležitostí. Tohle město má zvláštní kouzlo, přátelskou atmosféru a všude tu prostupuje duch starého mocnářství. Je to majestátní město, se svou členitostí, velkolepou architekturou, širokými bulváry a  nejkouzelnějším metrem v Evropě (tedy trasou M1). Na druhou stranu, přijde Vám to jako Praha před deseti/patnácti lety - neopravené, zašlé domy v centru, metro se sovětskými vagóny, lehký kulturní šok před vjezdem na Keleti pályaudvar (Východní nádraží) a když se ráno válí nad Dunajem mlha, je to dokonalá kulisa à la Never tear us apart od INXS. Není to jako hipsterský Berlín, multikulturní Londýn, hygienický Stockholm nebo líná Vídeň, je to prostě jedinečné město s majestátní atmosférou. Budapešť prostě miluji a vždy, když vystoupím na Keleti mám důvěrně známý pocit, jako při návratu domů. Tudíž, když nevíte kam vyrazit na podzimní výlet, nemůžete se prostě zmýlit. A já vám představím svých 10 důvodů, proč se sem vracet.

1. Kavárny a Central káveház

Jsem kavárenský povaleč a vůbec se za to nestydím. A proto si nemohu vybrat město více kavárnám zasvěcené. A taky kavárenským zahrádkám. Vážně, nikde jinde jsem neviděla tolik zahrádek jako v centru Budapešti. Přijde Vám to jako takový hodně velký Karlín, kdy si prostě jen sednete ven, dáte si kávu, pozorujete kolemjdoucí a je Vám skvěle. Hodně příjemná kavárna/ restaurace je třeba Gerlóczy, dostanete tu i výbornou gulyásleves, tedy klasickou gulášovou polévku s noky a kusy zeleniny a masa. A případně je tu i fajn hotel, kde se můžete ubytovat.

Kavárenská kultura je v Budapešti různá, ovšem nabídka je nepřeberná. Sice jsem neviděla, že by tu frčely domácí limonády jako právě u nás (a upřímně řečeno, když dostane malinovku se sušenou bazalkou pod vznosným názvem bazalkovo-malinová domácí limonáda, což jsem již v Praze taky zažila, začnete být už hodně nedůvěřiví), domácí koláče taky moc ne a pomalu rostou espreso bary, ale tady je to prostě o té klasické staré kavárenské kultuře, bez debat, představované nejlépe tzv. grand cafés vídeňského stylu. Což mi naprosto vyhovuje. Mojí nejoblíbenější kavárnou je Central, tedy Central káveház na Károlyi Mihály utca, na pešťské straně města. Tahle kavárna zažila tu největší míru koncentrace maďarské inteligence, bývala otevřená i 24 hodin denně a pokud chcete nasát dobovou atmosféru, pošlu Vás sem. A mají tu vynikající Dobos tortu, neboli dort Doboš, čokoládovo-piškotovou slast s křupavou karamelovou vrstvou.

Blogerka roku 2014

Milý deníčku...stejně jako loni tak i letos je blog Secret diary of a housewife nominován na Blogerku roku. Jsem velice ráda, vlastně, ani nevíte jak mne těší, když člověk vidí, že Vás blog a vaření baví. A pokud by se Vám chtělo poslat mne do Top 10, stejně jako se Vám to podařilo loni (i když v kategorii Food je neskutečný nátřesk), velice Vám děkuji a moc si Vašeho zájmu vážím!

Hlasovat můžete ZDE..

Jídlu a vaření zdar, Vaše Housewife

Baci di ricotta

Milý deníčku...sychravá rána a tmavé podvečery lákají sednout si s knížkou a horkým nápojem (na který máte nárok nejen při rozrušení) ke krbu (aneb ukažte mi kolik lidí je toto schopno zrealizovat), a nebo Vám bude stačit pusinka. Ne vážně, nezbláznila jsem se, tahle pusinka, mie cari amici, neboli baci, je z ricotty, voní skořicí a je zasypaná závojem z bílého cukru. Navíc jsou hotové asi za 15 minut včetně smažení, což jim, alespoň dle mého, přidává minimálně deset bodů k dobru. Je to vlastně taková mini kobliha, jen je vláčná a neplněná. Základní recept pochází z knihy Feasts (česky pod názvem Život je hostina) od Nigelly Lawson a ten pocit, když vhodíte kousek těsta do rozpáleného oleje a ono se nafoukne, to prostě nemůžete jinak, než mít z toho radost. Jsou skvělé horké - jak k vínu, tak coby dezert na líná sychravá odpoledne, tudíž Vám nezbyde nic jiného, než říci - un bacio per favore!

Francouzská cibulačka

Milý deníčku...klasická francouzská cibulová polévka je umění, jímž by měl vládnout každý. Nedělám si legraci, s touto polévkou nezkazíte ani romantický večer, když je vám nejhůře tak Vás spolehlivě utěší, v tom nejsychravějším večeru krásně zahřeje, prostě je skvělá. Jediná nevýhoda je, že musíte stát u plotny a promíchávat cibuli, což trvá asi 20 minut a co si budeme nalhávat, je to prostě otrava. Ale odměnou Vám je voňavý hrnek neodolatelné polévky (tedy spíše husté vinné kaše) s čepicí roztaveného sýru. A to za to fakt stojí. Jo a zužitkujete zbytek víkendového pečiva. Bon appétit!

Dhál z červené čočky se špenátem

 

Milý deníčku...dhál, neboli luštěninová kaše je jednou z nejzákladnějších příloh v indické kuchyni. Může i doplňovat maso ale já jej nejraději připravuji coby hlavní chod. A nejlépe v pracovním týdnu, kdy člověk neví, kde mu hlava stojí, protože je jednoduchý a výsledkem je krásně hřejivé jídlo, plné chutí, barev a koření. Jako základ je použitá červená čočka a je navíc plný zeleniny - což jako bývalý vegetarián stále dost oceňuji. Mixu několika druhů koření se rozhodně nebojte -  indická kuchyně je postavena na výrazných chutích a barvách, což vytváří dokonalou (nejen) podzimní harmonii.