Stroganoff

 

Milý deníčku...člověk nemůže v tomto ročním období jít do obchodu, aby se mu netočila hlava ze všech těch sladkých vánočních vůní, neměl nervy že nemá nakoupené dárky a tak podobně. Já na tohle nejsem. Mám strašně ráda advent, ale musí se umět prožít v klidu, což většině z nás nějak nejde. Takže, radím Vám, na cukroví máte ještě dost času (tak do příštího týdne :-) a radši si teď na posilněnou uvařte pořádnou flákotu, budete to potřebovat. A jak vždy říkám, to že člověk nemá čas na vaření je obyčejná výmluva. Alespoň Vám to dokážu na tomto minutkovém receptu. Hovězí Stroganoff je jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Je rychle hotové a přesto plné bohaté chuti. Historie vývoje tohoto jídla je bohatá, původně pochází z Ruska a vždy se nějaká ingredience po nějaké době přidala, až do dnešní výsledné podoby. Stroganovů či Stroganoffů jsem vyzkoušela již pěknou řádku, z hovězího, kuřecího i vepřového, všude se však připravuje jinak. Velice populární je ve Skandinávii, ale nejlepší je dle mého stejně ten v lotyšské síti samoobslužných restaurací LIDO (s bramborovou kaší a sklenicí vychlazeného mléka).  A k tomuto receptu jsem došla jako k nejlepší možné variaci. Jako základ úspěchu doporučuji kvalitní koňak a coby přílohu bramborovou kaši.

Čokoládový dort

Milý deníčku...když dostanete pozvánku na oslavu narozenin, jsem si jistá, že stejně jako já přemýšlíte, jakým dárkem oslavence potěšíte. A nejhorší to je, když se jedná o přátele, kterých si velice vážíte a přátelíte se již odmalička. Tudíž, když jsem dostala pozvánku na narozeniny Páji a věděla, že přijde i Evča, hvězdy, se kterými jsem zdárně vyrušovala celou základní školu, bylo mi jasné, že bude legrace. A ještě větší legrace bude, když upeču oslavenkyni dort. Jak známo, správnou Housewife se člověk nerodí a proto můžete být nyní zcela odlišní než v mládí, kdy Vás vaření spíš děsilo. Tudíž jen takové kamarádky ocení, jak dlouhou cestu jste k tomu dortu ušli... Na tento čokoládový dort jsem si brousila zuby již delší dobu. Poprvé jsem recept na něj viděla v časopise Gurmet 2/2011. Ovšem bylo mi jasné, jelikož nejsem cukrářka z povolání, že to chce trochu zjednodušit. I když s vařením začínáte, tohoto receptu se nemusíte bát. Vždyť čokoládové dorty jsou prostě ty nejlepší dorty na světě, i když na ně spotřebujete tunu čokolády! A co může být lepšího, než zabořit dezertní vidličku do křupavé polevy, vláčného čokoládového těsta s minimem mouky, aby Vám pak v puse explodovala čokoládová bomba doplněná jemným sýrovým krémem? Upečte tento lehce industriální čokoládový dort pro své blízké a věřte mi, že budou nadšení stejně jako Vy!

 

Vídeň klasická I.- od snídaně k obědu

Milý deníčku...Vídeň je jedním z nejbližších a nejkouzelnějších měst. Člověk se tam hned cítí jako doma, možná je to i tím, že na české kořeny narazíte na každém rohu. Čas zde plyne pomalu, langsam, nikam nemusíte spěchat, jen si sedět v kavárně, upíjet svůj kleiner brauner a přemýšlet...ne nadarmo je Vídeň ideálním místem pro kavárenské povaleče (jako jsem třeba já :-) Navíc, jelikož se blíží Vánoce, mnoho z Vás do Vídně vyráží na vánoční trhy a nákupy. Ač já mám Vídeň nejraději na podzim, kdy vše hraje barvami, gurmánskou Vídeň si můžete dopřát kdykoli :-) A že není ve Vídni o skvělé jídlo nouze! Jasně, můžete zkusit nějakou ceněnou michelinskou restauraci, nebo si dát jen párek v rohlíku na Stephansplatz...a nebo zkusit pěkně vše postupně. Od snídaně po večeři. A klasicky, po vídeňsku.

Shepherd's pie

Milý deníčku...shepherd's pie (pastýřský koláč) nebo cottage pie ("vesnický koláč" - rozdíl je pouze v použitém druhu masa) je britská klasika, jedno z těch jídel, která jsou horká, dobrá, snadná a připravíte je ve dvou kusech nádobí. Ač má hodně lidí vůči britské kuchyni výhrady, musím rezolutně protestovat, vždy jde jen o způsob přípravy a jako vždy - záleží na kuchaři:-) A klasický vánoční pudink (ano, ta příšernost s lojem a kandovaným ovocem) je už pár let nedílnou součástí naší štědrovečerní tabule. Shepherd's pie je jedna z těch dobrot co si nejlépe vychutnáte když je sychravo, zima Vám zalézá až za konečky prstů, sníh nikde a brzy se stmívá. Anyway, tyhle slané "pies" nebo cobblery (v podstatě horká masová, rybí nebo zeleninová směs poházená hrudkami těsta a zapečená) jsou skvělým řešením, když máte po dlouhém pracovním dni chuť na maso a nechcete si s večeří moc hrát. Většinou jej připravuji ve velké litinové pánvi, ale pokud třeba čekáte hosty můžete připravit jednotlivé efektní porce do malých zapékacích misek. Stačí jen udělat bramborovou kaši, připravit masovou náplň, dát zapéci a pak už jen zabořit lžíci do horké, prskající krusty. A k tomu pořádnou pintu guinessu :-)

 

Kukuřičná polévka s chilli

Milý deníčku...nevím jak to přijde Vám, ale ta zima je neskutečná. Dnešní počasí, tedy mlha a vlezlá zima, mi vážně málem vyrazilo dech, když jsem, paradoxně po víkendu stráveném ve slunečném Skotsku (kde jsem samozřejmě hodně jedla, pila a fotila, těšte se:-) a teplotách kolem 13 °C, vylezla na Ruzyni a tam zima skoro jako na Sibiři. Po tom, co jsme dovlekli náš roztomilý příruční kufřík (rozuměj obří loďák narvaný až k prasknutí jídlem a novými kuchařkami) domů, jsem už vážně měla dost a musela jsem si spravit náladu vařením jídla, které rychle zahřeje a budete se cítit naprosto spokojeně. V takových případech se obracím ke kukuřičné polévce s chilli. Recept stojí na základech krémové kukuřičné polévky od Nigelly Lawson (kniha Nigella Express) a je v něm vše, co chcete po dlouhém dni stráveném v sychravém počasí. Teplo, výživa a sůl. A jelikož jsem si přivezla výborný čedar, rychle jsem jej zužitkovala, ale pokud jej neseženete, vůbec nevadí, blaťácké zlato odvede dobrou práci též. A když slyším, jak horké chipsy prskají v lahodné pikantní polévce, je mi zas dobře...

Vyhlášení Blogerky roku 2013

 

Milý deníčku...chtěla bych Vám, jen a jen Vám, milí čtenáři a kamarádi poděkovat za skvělou podporu v soutěži Blogerka roku 2013, která mne katapultovala až do Top 10. Nesmírně si této podpory vážím a ze srdce Vám děkuji! Chci také poděkovat dvěma pánům, kteří se na Housewife podílí, šedé eminenci přes podobu Housewife Jirkovi a hlavně mému skvělému manželovi Jakubovi, protože bez něj by tento blog nikdy nevznikl. Na včerejším vyhlášení "Blogerky" jsem si užila skvělý večer (i přes zablokovaná záda, což trochu kazilo dojem:-) s fajn lidmi, vyfotila Vám část rautu a pevně věřím, že to napřesrok zopakujeme:-) Ještě jednou velice, opravdu velice Vám všem děkuji za podporu, jsem moc ráda, že jste si Housewife oblíbili a do budoucna se opravdu máte na co těšit!

 

(zdroj: http://www.blogerkaroku.cz/fotografie-z-blogerky-roku-2013)



Svatomartinské rohlíčky

Milý deníčku...i když se spousta lidí rozčiluje, že se ze svátku sv. Martina stává v současnosti dobrý byznys, já tímhle opravdu nijak netrpím a pořádně si jej užívám. Po kachničce se zelím a svatomartinském víně si dejte ke kávě něco sladkého. Nu, přiznám se, že jsem chtěla představit svoje posvícenské koláče - neboli české koláče, ale nedalo mi to a řekla jsem si, že to chce něco více tradičního. A to jsou svatomartinské rohlíčky. Tyto zahnuté rohlíčky ve tvaru podkovy se v dobách hodně minulých pekly pro služebnictvo jako výslužka (pro později narozené - něco à la Panství Downton v tom vážně nehledejte) a čeládku, neboť ta u hospodáře sloužila vždy od sv. Martina do sv. Martina a pak se zase posunula o dům dál. U znovuobjevené guru tradiční české kuchyně Anuše Kejřové jsou rohlíčky z těsta kynutého a na to jsem opravdu neměla ani čas ani chuť. Takže jsem hledala a hledala a našla opravdu poklad - na blogu Hohenbogen´s Kaffee tip na rohlíčky prakticky bez práce, za což opravdu velice děkuji, a trochu si jej upravila. Jsou lahodné, křupavé, velice rychlé a jak podotkl můj tchán - "takové jsem měl naposledy před 30-lety, když je pekla moje babička." Tak si je zkuste upéci a možná přijede i Martin na bílém koni...

Svatomartinská kachna se zelím a lokši

Milý deníčku...svátek svatého Martina se neúprosně blíží a předpokládám, že většina z Vás se rozhodne zpříjemnit si něčím voňavým a šťavnatým již tento víkend, i když asi ještě pochybí svatomartinské víno. No, myslím že mi to náladu nezkazí (dobré víno se vždy najde) a s chutí se pustím do přípravy svatomartinské kachny, nejlépe v celém kompletním menu. Proč kachny a ne husy, která je na svátek sv. Martina tradiční? Zaprvé, jedna husa by na oběd pro více lidí nestačila a za druhé, nemám ji moc ráda, přeci jen, kachny mají lepší maso (o variantě husokachna je také možno uvažovat). Tudíž jsou svatomartinské hody u nás zasvěceny pečené kachně :-) K ní tradičně připravuji červené zelí, knedlík dědy Iši (recept zde) a lokše (mezi námi, ochutnala jsem i proslulé husí lokše ze Slovenského Grobu a co si budeme povídat, domácí jsou domácí). I když se tahle moravská/slovenská specialita tradičně připravovala na rozpálené plotýnce (dámy a pánové, kdo z Vás to má:-), mám úspěšně vyzkoušenou i variantu litinová či teflonová pánev. Tedy vzhůru do (nejen) svatomartinského hodování!