Story

Milý deníčku...do Story jsem se chystala již dlouho, předlouho, na základě nadšených recenzí okolí. A upřímně, jsem moc ráda, že mne mé očekávání nezklamalo. Rodinný podnik na Petřinách hledejte cca 5 minut pěšky od metra, v klidné vilové čtvrti. A jako asi všichni co Story navštívili, nečekala jsem tak moc dobré jídlo. Tady. Mimo veškeré food dění v centru. V neformálním prostředí, které si na nic nehraje. Ale Story nemá ani zapotřebí něco dokazovat. Servis je příjemný, nevtíravý, vinný lístek není velký, ale obsluha Vám doporučí wine pairing, který sedne, jak chutí, tak k momentálnímu rozpoložení. A to se mi často nestává. Jídla nejsou plochá, s jednou dominantní chutí, ale objevujete stále nové a nové hloubky, což mne neskutečně baví! Upřímně, kdyby všechny restaurace byly jako Story, budeme všichni dokonale šťastní a i ten život se bude zdát lehčí!;) Ceny jsou bližší centru, takže poněkud vyšší (předkrmy do 230,-  a hlavní do 440,-), ale myslím, že za to dostanete v jídle maximum. Pořádají tu i degustační večeře. My jako předkrm zkusili kachní játra s foie gras a topinamburový krém, kde mne dostala silná chuť v kombinaci s jemností topinamburu a ředkvičky (a křupavé foie gras, co se rozplývalo na jazyku!),

Tafelspitz aneb 3 jídla v 1

Milý deníčku...Tafelspitz, dnes již rakouské národní jídlo miloval hlavně císař František Josef I., který ho údajně jedl denně. Dnes se na ten nejlepší chodí ve Vídni k Plachuttovi (podle kterého ho vařím i já), ale ani u Figlmüllera neprohloupíte! V domácích podmínkách se jedná o něco delší (ne však složitější!) vaření, ale já osobně bych se vařené květové špičky pro pár hodin v kuchyni nevzdala. A už vůbec ne silného vývaru z morkových kostí a masa. Jídlo je to dietní, překvapivě ladící kontrast chutí a co je hlavní, z jedněch surovin uvaříte naráz celé menu - předkrm (opečené chleby s morkem), polévku (vývar se zeleninou) a jako hlavní chod samotný tafelspitz s jablečným křenem a pažitkovou omáčkou. A jako dezert doporučuji stylově rakouský makový štrůdl:) 

Semlor 2016

Milý deníčku...zítřejší konec masopustu je ve Skandinávii znám jako Fettisdag, Tučné úterý, nebo také Semmeldag, den semlí. U nás doma každoroční tradice. Semly se nikdy se neomrzí, a ta slast, když zakrojíte do nadýchané šlehačky, těsta jemného jako peřinka a zakončíte to sladkou mandlovou náplní...ten nej recept najdete tady. A jaké jsou letos?

Trondheim - severská romantika k nakousnutí

Milý deníčku...jestliže se vydáte do Norska, většinou jedete za přírodou. Nebo za rybolovem. Nebo za turistikou. A v zimě lyžovat. A tak člověk většinou vynechá civilizaci a města. Ale v případě Trondheimu by to byla škoda. Je to menší město (180 tis., ale je 3. největší v Norsku! :), ale vážně moc milé s příjemnou atmosférou. A může ho i vystihnout motto místního fotbalového klubu, "Stolt fortid, stor fremtid" neboli hrdá minulost, světlá budoucnost. Historie (založeno 997, bývalé hlavní město, sídlo arcibiskupů, dodnes místo korunovace norských panovníků) se tu snoubí s budoucností, v podobě jednoho z největších center (místní univerzita) pro výzkum komunikačních a také podmořských technologií. A ten studentský ráz tu je znát na každém kroku, už jen tím, že většina kaváren je stále narvaná :) 

Ač přímé spojené s Prahou neexistuje, přes Oslo nebo Bergen tu jste cca za 3 - 4 hodiny. Z letiště pak doporučuji vlak do centra, jezdí sice jen jednou za hodinu, ale vyjde Vás o polovinu (asi 70 NOK) levněji než flybus, i rychleji časově (asi 35 min). Věcí co dělat tu je spousta. Velkolepá a největší skandinávská katedrála Nidaros s nádherným hřbitovem kolem, norské korunovační klenoty vedle v arcibiskupském paláci, pevnost Kristiansten nad městem, v létě ostrov Munkholmen a turistika/lyžování v okolní lesně jezerní oblasti Bymarka. A hlavně procházky kouzelnými uličkami, dřevěný most Gamle Bybro z něhož je asi ten nejkouzelnější výhled na řeku Nidelva lemovanou barevnými domy s přístavními sklady, za níž již čeká čtvrť Bakklandet, duch starého Trondheimu s barevnými a malými dřevěnými domky a plno kaváren. 

Kaštanová polévka

Milý deníčku...nic Vás v zimě nezahřeje lépe jak horká krémová polévka. Zkuste pro tentokrát vsadit na kaštany. Jejich vůni mám spojenou s vánočními trhy, výlety do Vídně a také s vyprávěním mojí mámy, která na pečených kaštanech ujížděla během studentských let v Bratislavě, kde se daly sehnat vždy, neboť slovenská kuchyně se jich nikdy nevzdala. I maďarská kuchaně je na nich postavená, a to nejen, že kaštany krmí prasátka mangalica, jejichž maso má pak naprosto skvělou chuť. A ten uherák z nich.... A co teprve takové kaštanové pyré se šlehačkou! V Čechách z jídelníčku totálně vymizely, aby se pak s velkou slávou vrátily. A kaštanová polévka?  Horká, voňavá, sladkoslaná a vytvářející závislost... já Vás varovala.

Míša dezert

Milý deníčku...zima je opět tu, sníh pokryl i Prahu, takže konečně mi nepřijde hloupé se pořádně zachumlat do deky, vzít si knížku a ládovat se něčím dobrým, co Vám zvedne náladu. A čím jiným, než něčím z čokolády? Když jsem byla malá, milovala jsem tvarohový dezert Míša, prodávaný v plastovém kelímku, s čokoládou, která Vám tekla po puse. Moje tvarohová variace je plná čokolády a skvěle se doplňuje s hedvábným tvarohem. A jestli jste fajnšmekři, přidejte si višně naložené v alkoholu :)

Okonomiyaki

Milý deníčku..okonomiyaki je skvělé sezónní jídlo do zimního období. Ač to nevypadá, tahle "japonská palačinka se zelím, nebo taky japonská pizza" je typickým představitelem japonské kuchyně a byla to pro mne už dlouho výzvou, ale, jak jinak začít nový rok, než překonáváním výzev:) Okonomi znamená "vše co máš rád" a yaki je smažený. Ale zase tam nenaflákáte vše, co Vám přijde pod ruku, pravidla jsou jasná. Buď si zvolíte mě osobně bližší Kansai-yaki styl okonomiyaki, tedy palačinku typickou pro okolí Ósaky s krevetami a slaninou nebo Hirošima-yaki, placku o něco vyšší s více vrstvami, s nudlemi yakisoba (takže smažené soba nudle), klobáskou a smaženým vejcem. Okonomiyaki  se připravuje na speciální plotýnce teppan a buď si ji připravujete sami, nebo je pro vás připravovaná čerstvá ze syrových ingrediencí. Mě však stačila klasická litinová pánev. A nebudu nic zastírat, po počáteční nedůvěře jsem zjistila, že je to vážně naprostá pecka!

Novoroční bilancování aneb co za 2015 ano a co fakt ne...

Milý deníčku...začátek nového roku svádí k bilancování. Co bylo špatně, co bylo dobře a co může být lepší. V roce 2015 bylo za mne na food scéně pár objevů, pár zklamání a pár překvapení.

A co mne v 2015 bavilo?

Na Kopci má BIBa! - aneb asi nejzaslouženější BIB v celé Praze, za mne 100% záruka skvělého jídla, na recenzi se můžete těšit již brzy...

Grand restaurant festival v Pot-au-feu - velice příjemné překvapení a vejci vařeném na 63 stupňů společně s horkou telecí demiglace, smetanovou omáčkou a plátky lanýže jsem fakt propadla.

Tábor a restaurace Goldie/hotel Nautilus - neskutečně příjemné překvapení, že i v ČR to se službami jde, skvělé jídlo v Goldie (jen to chce ještě doladit dezerty) a bezkonkurenční snídaně! Moje rozhodně ne poslední návštěva v Táboře - příjemných podniků k návštěvě tam je totiž více! Recenze brzy...

Innuendo prohibiční bar - ten údiv, když zjistíte, že máte jeden z nejlepších pražských barů dle NY Times za humny, ta trapnost, když zjistíte, že funguje už několik let, to nadšení, když zjistíte, že míchají ty nejlepší drinky, co jste kdy kde pili (koktejl Chestnut forever) a ten smutek, když zjistíte, že na konci listopadu bar končí. Každopádně, doufám že se jednou ve stejném složení/konceptu bar někde objeví!